Inspiration

Zkouším se vypsat z písniček

Monday at 20:46 | Christelle
Zajímavým způsobem mě při cestě ve vlaku napadlo, že bych mohla vyzkoušet takový pokus. Nebo nevím jak jinak to nazvat. Jde o to, že při cestování nikdy nedám dopustit na svá sluchátka. Kamkoliv jedu či jdu, pokaždé mám v uších puštěnou hudbu. A tak mě jednou napadlo při poslouchání svých skladeb, že bych jednou mohla sepsat, jak je vlastně vnímám. Zní to směšně, ale napadlo mě z toho udělat takový malý pokus, jestli se tu najde někdo se stejným vnímáním jako třeba já.
Je dost možný, že mi sem nikdo nenapíše, ale proč to nezkusit, že. Dám sem dvě písničky, na které pokaždé popíšu své city, své vnitřní démony, když to řeknu trochu poeticky. Vy si to můžete vyzkoušet taky.

Zavřete se mnou oči, pusťte si muziku do uší, ztlumte světla. Vezměte tužku do ruky a k tomu papír, otevřete si nějaký blok v počítači a přiložte své prsty ke klávesnici anebo se prostě jen uvolíte a nechte roztančit svou mysl. Poté si můžete přečíst to mé, nebo taky to můžete udělat předtím a vykašlat se na tohle divadélko.

Nebudu to okecávat, jen si potřebuju vypsat duši, proto to berte s rezervou.

/možná jsem malinko ovlivněná, že ten klip znám nazpaměť/
Do očí se mi hrnou pomalu slzy. V hrudi mám obří díru, ze které se hrne jen temnota. Každou sekundou se to prázdné místo vyplňuje, ale nevím čím. Jsem v uzavřené malé místnosti, ze které cítím stísněnost, možná náznaky klaustrofobie. Ale všechno se to mění, když mě z ničeho nic ozáří neonově růžové světlo. Vzduch tu je plný kouře, dýmu. Je to kouř z jointa, který se mi nasává do všech skulinek mého těla. A já svým tělem, jež jako bych neovládala, se vlním do rytmu. Téměř dokážu cítit, jak se mi růžový kouř vsakuje do lesklé kůže. Už žádná temnota, žádný pocit prázdnoty. Všechno se zbarvilo do růžových oblých tvarů, které se spolu se mnou vlní. Poslední chvíle, kdy ze sebe vydechuji ještě svobodné myšlenky. Mozek mi zaplavil mlžný opar, ale i přesto se cítím lépe než nikdy dřív. Světla tlumí svou barvu a mě zaplavuje černý dým.

Vidím jen temnotu, která se mi vkrádá do těla. Ticho, které tady panovalo, bylo tak nebezpečně tiché. Chtěla jsem řvát, ačkoliv se mi pokaždé z hrdla vyzněl slabý tón, chtěla jsem zavolat o pomoc, ačkoliv jsem neuměla slova. Klečela jsem objímajíc své tělo a zírala do pustého prostoru přede mnou. Každičká část mého těla chtěla utéct, udělat cokoliv, ale má mysl se vzpouzela. Nemohla jsem nic. Bylo to, jako kdyby mě někdo ovládal. Opět jsem se pokusila o křik, nic jsem neslyšela. Nemohla jsem nic udělat, nedokázala jsem svými myšlenkami nic ovládat.

Obrázky z fixů

12. february 2017 at 11:16 | Christelle
Jak se říká období, kdy je člověk sám se sebou naprosto (alespoň trochu v mém případě) spokojený, tvůrčí a baví ho komunikovat s lidmi? Ne, že já bych trpěla nějakou určitou psychickou poruchou, ale mám dojem, že jsem do podobného období vklouzla. A poněkud šťastně.
Možná to je tím, že se ve škole cítím více začleněná, víc než kdy jindy jsem se někde cítila. No, to možná ne, ale aspoň nemám nálady, kdy bych se zavřela sama v prázdném pokoji, koukala do zdi a prosila o více času o samotě, neboť jsem nechtěla nikoho vidět a s nikým mluvit. V tom mě ta škola traumatizovala (snad používám vhodná slova, aby nedošlo k mylnému myšlení). Každý den, každé ráno s nechutí jsem vstávala, předstírala zájem a doslova jen přežívala ty odporné hodiny, kde mě stejně nic nebavilo. Jenže něco se změnilo, zlomilo, a teď už mi tak špatně není. I když ranní vstávání bych vyškrtla pokaždé, kdyby se někdo zeptal.
K tomu se pojí hlavní myšlenka tohoto článku, neboť jsem na začátku zmínila slovo tvůrčí, ke kterému se to váže. Tím, že mám poněkud lepší "psychický stav" mám chuť i něco dělat. Jakože tvořit. Svůj á-čtyřkový blok už mám téměř pokreslený a tak jsem se rozhodla, že si pořídím ještě jeden menší blok na skicy, především určený do školy, kde dokážu všechno v hodinách hezky ignorovat, až mě to začíná děsit. Tak jsem si koupila á-pětkový, který mám v plánu brát všude s sebou. Při objednávce jsem docela hleděla na peníze, tudíž při rozbalovaní (jsem mohla jako pravá blogerka udělat haul, že?) jsem byla zklamaná, když jsem uviděla obyčejný docela nekvalitní papír. Achjo. Přikoupila jsem si k tomu obyčejné tenké centropeny a šedý fix. A asi jsem objevila svou novou úchylku.
Nikdy víc mě snad nebavilo si hrát s tužkou a fixy jako teď. Asi beru svoji budoucnost docela vážně, nebo spíše nechci, aby to dopadlo bídněji než v mých představách. Tím chci říct, že svůj bloček mám už solidně pokreslený a to ho vlastním od začátku tohohle měsíce.
Zvláštním způsobem mě to uklidňuje a naplňuje zároveň. Vtipný je, že ačkoliv to není příliš umělecké a téměř všechno je kresleno podle předloh, líbí se mi to. Do jisté míry.
Mimochodem věděli jste jak lahodný je černý čaj bez cukru, citronu a mléka? Jen samotný čaj.
Svým způsobem nesnáším kritiku. Hnusí se mi myšlenka, že si někdo prohlíží, momentálně čte, mé výtvory a přemýšlí, hodnotí a dělá si svůj názor na mou osobnost. Samozřejmě je mi jasné, že to má takhle hodně lidí. Já se negativních myšlenek docela bojím. Nahání mi strach, že se mě někdo snaží pochopit skrze "mou duši" (tak bych nazvala veškerá má díla) ačkoliv mě buď nezná anebo zná úplně odlišným způsobem. Nicméně je lepší se svému strachu postavit, a proto vám vkládám svých pár prvních obrázků, které mají místo v mém skicáku, abyste se "pokochali" a mohli to i okomentovat. Je asi hloupost na konec tohohle odstavce napsat, že si přeju upřímnou kritiku, že?
Těžko říct, jestli jsem sama se svými výtvory nějak extra spokojená. Spíše ne, pořád je co zdokonalovat. Avšak nevím, jestli je správně si po každém dokončeném obrázku říkat, jak je to odporné a mít chuť to vytrhnout a spálit.

Kresbičky Zavři oči a otevři mysl

21. january 2017 at 12:13 | Christelle
Ačkoliv jsem (S)novou výzvu nedokázala splnit do zadaného termínu, začátek ledna, přidám sem své malé kresbičky. Také mi přijde, že by vypadalo lépe, kdybych vytvořila i haiku, abych zažila pocit něčeho splňěného. Jak jsem se dříve zmiňovala, na výzvy jsem fakt k ničemu, protože je prostě nědokážu splnit. A je to tu zase.

1. obrázek byl kreslen podle předlohy, trvala mi cca 2 hodinky, když jsem ještě večer (ráno?) nechtěla jít spát. Sranda. Kresleno tužkou. Nevím, co ještě by se mělo sem napsat.
2. obrázek byl také podle předlohy a tužkou. Čas si tak úplně nepamatuji, ale mám dojem, že s tímhle jsem se patlala mnohem déle, i když vážně nechápu proč.
Obě fotky jsou přidané už déle na mém instagramu, pokud o mém profilu víte, tak jste to i viděli. Nicméně, pokud nevíte, tak jsem tam jako kristynaprav.
A také se chci zmínit, že vím, že téma, které jsem k těmto kresbičkám zvolila, zavři oči a otevři mysl není úplně vhodný, ale já prostě nedokážu něco vytvořit jen ze slov. Nedokážu malovat ani kreslit bez předlohy, všechno to jsou fotky stažené z weheartit. Docela mě to mrzí, ale co už. Kdybych to tady nezmínila, tak by vás ani nenapadlo o o tom přemýšlet.
Pokud by se vám obrázky zalíbily více, než vůbec doufám, prosím vás, nekopírujte je. Já si to kreslím do osobního skicáku, který nikomu neukazuji, tudíž tam nedávám svůj podpis, který by tam měl být, když to takhle šířím. A kroutit hlavou můžete i v případě, když mi budete chtít poradit, že stačilo to dát do editoru a vložit tam mé jméno. Ano, vím o tom, jen jsem byla líná. Děkuji za pochopení.

Zima je příjemnější než podzim

4. december 2016 at 19:58 | Christelle
Již jsem psala, že při podzimu se příliš neraduji, ale přitom u zimy je to podobné. Zima, častěji deště než sněhové vločky, hrabání sněhu z chodníku... Najde se toho spousta. A je pravda, že mě se většinou líp hledají záporné body než ty kladné plusové.
Nicméně dneska, respektive včera, dostatečně mrzlo a celé naše okolí se proměnilo na zamrzlou krajinu jako z Mrazíka. Teda až na sníh, ten chyběl. Rozhodla jsem se podívat do přírody, protože to vypadalo všude opravdu kouzelně. Něco jsem si i vyfotila, tak mě napadlo to hodit do (S)nové výzvy, kde jsem formu fotografie ještě nesplnila. Doufám, že když nebudete příliš nároční, tak se vám i něco zalíbí. Doufejme.

Asi to nevypadá tak kouzelně, jako když jsem na tu rozhlednu vyšplhala a viděla to naživo. Trochu mi to připomnělo léto a cestu letadlem, kdy taky vidíte pod sebou oblaky, které vytvoří jezero. Nebo něco v tomhle smyslu. Pro představu, pod tou mlhou to vypadalo líp, protože všude to bylo zmrzlé a krásně bílé, tady už díky slunečním paprskům tolik námrazy nebylo.




Upřímně, nevím, jestli se k těm fotkám něco píše, fotoblogy nesleduji. Přesto doufám, že ty fotky nejsou natolik špatné, abych je musela vymazat.
Na téma: Ticho

Mám se víc nerada než ráda

17. august 2016 at 2:32 | Christelle
Já jsem člověk, který se napůl nenávidí, ale na druhou stranu jsem egoista. Díky tomu mě napadlo udělat "něco jako tag" ve smyslu, že napíšu pár věcí, co na sobě nemám ráda, co nechci, abych dělala a tak. Pak, aby to nebylo příliš depresivní, bych to vyrovnala stejným počtem věcí, které na sobě už ráda mám a jsem za ně vděčná.
Na jednu stranu se zakopu do stinných stránek mého já, které nahlas neřeknu, ale na druhou stranu si polichotím. A ještě se k tomu něco dozvíte o mé osobnosti.

Jestli to někoho inspiruje, může to zkusit také. Práva si na to brát nebudu. K čemu, že jo.

Filmy || Přes prázdniny

14. august 2016 at 11:06 | Christelle
Co jsem viděla přes prázdniny a zůstalo to tak nějak v mé paměti. Spíše teda ve složce plné pirátsého materiálu. Říkejte si, co chcete, ale kdo z vás si nikdy nic nestáhnul? Hry, filmy, hudbu, obrázky...
Nebudeme si hrát na svaté, že ano.

Mám pár filmů, které bych vám chtěla ukázat, neboť ve mně nechaly nějaké ty pocity. A není jich málo, po delší době bych mohla udělat vážně dlouhý článek. Tak doufám, že vám aspoň při výběru filmu na večer trochu pomůžu, aby to nebyl jen zbytečný článek.

Oblíbené písně|Červenec

30. july 2016 at 19:00 | Christelle
Myslím, že tahle série, kdy každý měsíc dám pár písniček, které mě v ten měsíc zaujaly, je naprosto zbytečná. Stejně si pořád říkám, že to nedělám pro popularitu, tu hold v kostech nemám, dělám to hlavně pro sebe. Ale taky si říkám, že možná dám někomu inspiraci v nové hudbě, neboť já si ráda poslechnu novou hudbu a takovéhle inspirace, když na ně narazím, se mi líbí. Ale je to hodně laciné, vždyť to nemá důvod sem, na tenhle blog, dávat inspiraci. Taky jsem přišla na to, že zveřejňovat shrnutí celého měsíce na začátek je absurdní. No, možná to bylo taky trochu leností a málo nových písniček, o kterých bych chtěla mluvit.

(S)nová výzva

11. july 2016 at 11:04 | Christelle
Nedávno jsem narazila na něco, co se mi velice zalíbilo.Je to výzva, která se jmenuje (S)nová. A ten název se k tomu opravdu hodí. Trochu se zasnít, aby vznikla zajímavá díla. To se mi líbí.

Objevy: Písně II.

10. june 2016 at 15:00 | Christelle
S novým měsícem jsem chtěla udělat vylepšené objevy, ale zjistila jsem, že můj nepříliš kvalitní fotoaparát, který nechce spolupracovat, ani nemá co nafotit. Abych mohla já udělaat něco jako haul, tak bych musela nově koupené věci shromažďovat tak půl roku, abych měla dostatek na něco zajímavého. No, ani beauty blogerka ze mě nebude, teda pokud vás zajímá nová řasenka jednou za půl roku. Takže žádný upgrade nebude, měsíční objevy, které záhadně vychází celkem na začátku měsíce, zůstanou u písní.
A tentokrát jich mám v zásobě hodně, ale zůstaňme u osmi nejzajímavějších, které se mi naskytly k poslechu.

Typy, jak zahnat nudu

10. may 2016 at 20:43
Vítej u dalšího článku. Určitě každý zná ty chvilky, kdy je sám doma, ale nakonec nemá co dělat. Mám ráda samotu, ale když už jsem doma delší dobu sama, začínám se nudit. Proto jsem udělala seznam věcí, které vám (mě) pomůžou zabít čas. Sice se už udělalo spoustu článků i videí na tohle téma, ale chtěla jsem tam vložit trochu víc ze sebe. Navíc mi přijde, že tu jsou zatím smé vážné články, přitom já jsem na povrchu vážná tak jako kobliha.
 
 

Advertisement