Inspiration

Listopadový playlist

6. november 2017 at 19:55 | Christelle
Šílená nostalgie mnou právě prochází a já se vracím k článkům, které jsem už jednou psala, ke konceptům, které jsem nikdy nijak nezrealizovala. Několikrát už jsem psala články s odkazy na písně, které jsem v tu dobu poslouchala a přišlo mi to jako dobrý nápad, pokud tam nebudu dávat nejnovější skladby ze světových hitparád, které každý zná, nebo alespoň jednou slyšel. A jelikož už jsem dlouho nic takového nezveřejnila (toť kvůli mé menší pauze), mám hlavu a přehrávač plný pro mě nových písní.
Upřímně, nevím kde začít. Všechno, co teď poslouchám se do jednoho článku nevejde a ani nechci. Ale kvůli tomu, že se to má vztahovat k měsíci podzim, nebudu vybírat nic elektro ani techno, ale spíše indie a celkově klidnější písně. Nicméně, nebudu to zdržovat a vložím vám sem má oblíbená hudební videa za měsíc listopad.


Silversun Pickups - Dots and Dashes (Enough Already)

Pale Waves - Television Romance

Cigarettes After Sex - Nothing's Gonna Hurt You Baby

The Neighbourhood - Sadderdaze

Hayley Kiyoko - Feelings

The Hunna - She's Casual

Znáte některou z písniček? Dá se to poslouchat, nebo to není zrovna váš šálek kávy? Já osobně každou z uvedeních písní mám opravdu ráda a jsem schopna je poslouchat pořád dokola. Ale každý má jiný vkus, to já nikomu neberu. Nicméně, pokud se vám některá zalíbila, jsem ráda, že jsem vám to mohla pomoct najít.

Fotografie ze staré mlíkárny

28. october 2017 at 13:02 | Christelle
Asi před půlrokem jsem přidávala fotky mé maličkosti, dnes bych sem pár nových opět přidala a podělila se s nimi. Stejně jako minule mě fotila Kája. Ráda bych sem vložila její instagram, neboť má velice pěkné fotky.
Byly jsme se spolu podívat do staré mlékárny na kraji města Česká Lípa. Dnes už je to polorozpadlá budova bez jakéhokoliv využití, nicméně, jen za jedno odpoledne jsme tam spolu potkaly dohromady asi šest lidí. Taková menší atrakce pro ty, co rádi fotí a nebo pijou. Těch flašek tam všude leželo fakt nespočet.
Ráda bych sem přidala samotné fotky toho místa, ale ty nemám. Dostalo se mi do rukou jen ty se mnou, kde samotné prostředí moc nevynikne.
Celkově focení bylo na přání paní fotografky pojaté tak, aby si mohla vyfotit někoho s cigaretou. A jelikož asi nemá slečna ve svém okolí nikoho, kdo by pro ni vykouřil téměř půlku krabičky jenom kvůli pár fotkám, tak jsem přišla na řadu já.

Portréty / akvarel

26. october 2017 at 20:42 | Christelle
Už jsem tu jednou, dvakrát věnovala článek zaměřený na mé kresby, malbičky. Troufám si říct, že od té doby jsem se zlepšila. A to fakt o dost. Sice ze mě žádnej profesionál asi nikdy nebude, ale těší mě, když vidím, jak se po malých krůčkách zlepšuji. Tetokrát sem vložím pár portrétů dělané akvarelem. Musím říct, že mě malovat touhle technikou baví, vlastně vždycky bavilo. Doteď používám anilinky, které jsem si koupila už v 7. třídě. Ale anilinkami se nedá moc pracovat, takže jsem se tomu začala věnovat až v poslední době, když jsem si pořídila opravdové akvarelové barvy.


Není to perfektní, ale můžu říct, že techniku začínám zvládat a chyba je spíše v předkreslení, neboť mi nejde tak úplně dokonale zachytit reálnou podobu modelek. Nicméně, já jsem hrozně sebekritický člověk, ale pokaždý, když dokončím něco akvarely, jsem spokojená. To například u akrylu nedokážu říct, v podstatě ani i u kresby.
Ale člověk se učí. Tak se učím i já. Tak bychom se mohli učit všichni. Když i takové neschopné kopyto jako já se dokáže naučit kreslit a malovat, dokážou všichni cokoliv budou chtít. tím chci říct, že pokud vám něco nejde, nepřestávejte, pokračujte. A pokud se nedokážete dostaatečně namotivovat, začněte spíše s něčím, u čeho pokrok uvidíte na první pohled. Já si zvolila malování, zlepšení vlastně vidím každým obrázkem a můžu říct, že to je jedno z mála, co mě v poslední době naplňuje.

Vzkaz mému mladšímu já

21. october 2017 at 21:01 | Christelle
Nedávno jsem projížděla pinterest a spoustu motivačních citátů, rad, jak se mít víc ráda a dokázat se o sebe starat. Spousta výzev, otázek, abych se lépe poznala. Všechno jsem si uložila a stáhla. Našla jsem prázdný sešítek, diář s pevnými deskami a konečně jsem pro něj našla uplatnění. Bude to takovej můj malej deník, ale nebudu tam psát každý den o tom, co se mi stalo, kdo mi co udělal, jak se kvůli čemu cítím. Inspirovala jsem se a jako první jsem začala s třiceti otázkami, abych se lépe poznala. Přesně je to "30 otázek pro sebepoznání - deníková výzva k hledání sebe sama"
Rozhodně se o to nechci dělit, proto jsem si k tomu vyhradila zvláštní deník. Chci to mít napsané rukou. Nechci to dávat mezi lidi, protože to beru jako něco, co má být pro mě, ne pro ostatní. Avšak otázka "Co bys vzkázala svému mladšímu já?" se mi zalíbila natolik, že bych ji tu chtěla zvěčnit.

Co bys vzkázala svému mladšímu já?

Měj se ráda.
Netrap se kvůli zbytečnostem.
Žij svůj život a nenech si dát nálepky jako flákač, depkař, lesba, ošklivá, falešná, ta, co neumí být šťastná.
Nejsi totiž ani jedno.
Jsi svá.
Jsi krásná, chytrá, talentovaná, ikdyž si to nemyslíš.
Jsi.
Nenech se zničit okolním světem.
Nespadni do zbytečných depresí, protože nevíš kdo jsi, nejde ti to zrovna ve škole, myslíš si, že jsi bez kamarádů. Máš kamarády, ve škole ti to pořád jde dobře, známky neovládají tvůj život, a víš kdo jsi. Vždycky jsi to věděla, tak v sobě nehledej cizí.
Nestojí ti to za to.
Miluj se.
Miluj.
Nikdy nevíš, co se může zítra změnit, co se může stát. A budeš akorát litovat.
Dávej do každé chvíle maximum, těš se na věci, raduj se z nich.
Snaž se být šťastná.
Buď šťastná.
Nauč se to. já vím, že ty to dokážeš, ty to umíš.
Snaž se žít.

Akrylové obrazy

13. april 2017 at 20:20 | Christelle
Nedávno jsem přišla na to, že v Jysku mívají plátna. Už napnutá, zašepsovaná, připravena přímo k malbě. Sice to není úplně nejlevnější, vyplatilo by se mi pár kousků objednat z internetu, jenže to ztrácí kouzlo. Přece jen, když jdete ze školy domů a máte možnost se zastavit pro malé plátýnko pro zlepšení nálady, je k nezaplacení.
A tak jsem poprvé malovala na plátno.
Zvolila jsem si pro to akrylové barvy, které čistě náhodou prodávali hned vedle pláten. Kvalita tedy nic moc, ale cenově to odpovídalo. Určitě bych ale nekoupila olejové barvy, které měly v nabídce také.
Nikdy už nechci malovat nikam jinam než na plátno. Právě včera jsem malovala levnýma temperama na nejobyčejnější čtvrtku, kterou můžete sehnat.
První dva "obrazy" ve tvaru čtverce mají velikost 30x30 a ten třetí 50x75 (hádám).
Svým způsobem si připadám nyní jako umělec, neboť ten největší obraz byl pro mou spolužačku, které už visí doma v pokoji.

Fotky jako od profesionála

30. march 2017 at 18:57 | Christelle
Nedávno jsem se rozhodla, že zkusím menší změnu. Možná to bylo z nudy a nebo z neustálého přemýšlení nad mnou samou. težko říct, co mě k tomu dovedlo, avšak nic na tom nezměnilo moje odhodlání. Později bych se k tomu mohla vyjádřit trochu jiným způsobem, teď ale jde o něco jiného. Abych přestala psát omáčku, napíšu to rovnou. Nechala jsem se ostříhat, ne jako nakrátko, jak jsem tu dříve psala (k tomu možná dojdu časem) ale upravila střih.
Normálně bych o tom sem nepsala, ale byla jsem s jednou vyjímečnou dívkou, jež fotí, udělat nějaké fotečky a já nemám kam jinam je dát. Respektive mám, ale plnit tím své sociální sítě nehodlám. Nicméně, ty fotky se mi zdají vážně povedené, nechtěla bych aby zůstaly jen v mém počítači (proto jich je tolik). Alespoň se můžete podívat, jaká příšerka píše tyhle články.
#nejvicegiostickyclanek Ještě bych podotkla, že se an většině fotkách tvářím úplně stejně. Záměr to nebyl, ale nedokázala jsem na svým úžasným ksichtu vytvořit nic jiného.
A nakonec můj undercut, díky kterýmu mě matka nenávidí a já miluju.
Doufám, že vás moje fotky nějak nepoznamenaly.

Zkouším se vypsat z písniček

20. march 2017 at 20:46 | Christelle
Zajímavým způsobem mě při cestě ve vlaku napadlo, že bych mohla vyzkoušet takový pokus. Nebo nevím jak jinak to nazvat. Jde o to, že při cestování nikdy nedám dopustit na svá sluchátka. Kamkoliv jedu či jdu, pokaždé mám v uších puštěnou hudbu. A tak mě jednou napadlo při poslouchání svých skladeb, že bych jednou mohla sepsat, jak je vlastně vnímám. Zní to směšně, ale napadlo mě z toho udělat takový malý pokus, jestli se tu najde někdo se stejným vnímáním jako třeba já.
Je dost možný, že mi sem nikdo nenapíše, ale proč to nezkusit, že. Dám sem dvě písničky, na které pokaždé popíšu své city, své vnitřní démony, když to řeknu trochu poeticky. Vy si to můžete vyzkoušet taky.

Zavřete se mnou oči, pusťte si muziku do uší, ztlumte světla. Vezměte tužku do ruky a k tomu papír, otevřete si nějaký blok v počítači a přiložte své prsty ke klávesnici anebo se prostě jen uvolíte a nechte roztančit svou mysl. Poté si můžete přečíst to mé, nebo taky to můžete udělat předtím a vykašlat se na tohle divadélko.

Nebudu to okecávat, jen si potřebuju vypsat duši, proto to berte s rezervou.

/možná jsem malinko ovlivněná, že ten klip znám nazpaměť/
Do očí se mi hrnou pomalu slzy. V hrudi mám obří díru, ze které se hrne jen temnota. Každou sekundou se to prázdné místo vyplňuje, ale nevím čím. Jsem v uzavřené malé místnosti, ze které cítím stísněnost, možná náznaky klaustrofobie. Ale všechno se to mění, když mě z ničeho nic ozáří neonově růžové světlo. Vzduch tu je plný kouře, dýmu. Je to kouř z jointa, který se mi nasává do všech skulinek mého těla. A já svým tělem, jež jako bych neovládala, se vlním do rytmu. Téměř dokážu cítit, jak se mi růžový kouř vsakuje do lesklé kůže. Už žádná temnota, žádný pocit prázdnoty. Všechno se zbarvilo do růžových oblých tvarů, které se spolu se mnou vlní. Poslední chvíle, kdy ze sebe vydechuji ještě svobodné myšlenky. Mozek mi zaplavil mlžný opar, ale i přesto se cítím lépe než nikdy dřív. Světla tlumí svou barvu a mě zaplavuje černý dým.

Vidím jen temnotu, která se mi vkrádá do těla. Ticho, které tady panovalo, bylo tak nebezpečně tiché. Chtěla jsem řvát, ačkoliv se mi pokaždé z hrdla vyzněl slabý tón, chtěla jsem zavolat o pomoc, ačkoliv jsem neuměla slova. Klečela jsem objímajíc své tělo a zírala do pustého prostoru přede mnou. Každičká část mého těla chtěla utéct, udělat cokoliv, ale má mysl se vzpouzela. Nemohla jsem nic. Bylo to, jako kdyby mě někdo ovládal. Opět jsem se pokusila o křik, nic jsem neslyšela. Nemohla jsem nic udělat, nedokázala jsem svými myšlenkami nic ovládat.

Obrázky z fixů

12. february 2017 at 11:16 | Christelle
Jak se říká období, kdy je člověk sám se sebou naprosto (alespoň trochu v mém případě) spokojený, tvůrčí a baví ho komunikovat s lidmi? Ne, že já bych trpěla nějakou určitou psychickou poruchou, ale mám dojem, že jsem do podobného období vklouzla. A poněkud šťastně.
Možná to je tím, že se ve škole cítím více začleněná, víc než kdy jindy jsem se někde cítila. No, to možná ne, ale aspoň nemám nálady, kdy bych se zavřela sama v prázdném pokoji, koukala do zdi a prosila o více času o samotě, neboť jsem nechtěla nikoho vidět a s nikým mluvit. V tom mě ta škola traumatizovala (snad používám vhodná slova, aby nedošlo k mylnému myšlení). Každý den, každé ráno s nechutí jsem vstávala, předstírala zájem a doslova jen přežívala ty odporné hodiny, kde mě stejně nic nebavilo. Jenže něco se změnilo, zlomilo, a teď už mi tak špatně není. I když ranní vstávání bych vyškrtla pokaždé, kdyby se někdo zeptal.
K tomu se pojí hlavní myšlenka tohoto článku, neboť jsem na začátku zmínila slovo tvůrčí, ke kterému se to váže. Tím, že mám poněkud lepší "psychický stav" mám chuť i něco dělat. Jakože tvořit. Svůj á-čtyřkový blok už mám téměř pokreslený a tak jsem se rozhodla, že si pořídím ještě jeden menší blok na skicy, především určený do školy, kde dokážu všechno v hodinách hezky ignorovat, až mě to začíná děsit. Tak jsem si koupila á-pětkový, který mám v plánu brát všude s sebou. Při objednávce jsem docela hleděla na peníze, tudíž při rozbalovaní (jsem mohla jako pravá blogerka udělat haul, že?) jsem byla zklamaná, když jsem uviděla obyčejný docela nekvalitní papír. Achjo. Přikoupila jsem si k tomu obyčejné tenké centropeny a šedý fix. A asi jsem objevila svou novou úchylku.
Nikdy víc mě snad nebavilo si hrát s tužkou a fixy jako teď. Asi beru svoji budoucnost docela vážně, nebo spíše nechci, aby to dopadlo bídněji než v mých představách. Tím chci říct, že svůj bloček mám už solidně pokreslený a to ho vlastním od začátku tohohle měsíce.
Zvláštním způsobem mě to uklidňuje a naplňuje zároveň. Vtipný je, že ačkoliv to není příliš umělecké a téměř všechno je kresleno podle předloh, líbí se mi to. Do jisté míry.
Mimochodem věděli jste jak lahodný je černý čaj bez cukru, citronu a mléka? Jen samotný čaj.
Svým způsobem nesnáším kritiku. Hnusí se mi myšlenka, že si někdo prohlíží, momentálně čte, mé výtvory a přemýšlí, hodnotí a dělá si svůj názor na mou osobnost. Samozřejmě je mi jasné, že to má takhle hodně lidí. Já se negativních myšlenek docela bojím. Nahání mi strach, že se mě někdo snaží pochopit skrze "mou duši" (tak bych nazvala veškerá má díla) ačkoliv mě buď nezná anebo zná úplně odlišným způsobem. Nicméně je lepší se svému strachu postavit, a proto vám vkládám svých pár prvních obrázků, které mají místo v mém skicáku, abyste se "pokochali" a mohli to i okomentovat. Je asi hloupost na konec tohohle odstavce napsat, že si přeju upřímnou kritiku, že?
Těžko říct, jestli jsem sama se svými výtvory nějak extra spokojená. Spíše ne, pořád je co zdokonalovat. Avšak nevím, jestli je správně si po každém dokončeném obrázku říkat, jak je to odporné a mít chuť to vytrhnout a spálit.

Kresbičky Zavři oči a otevři mysl

21. january 2017 at 12:13 | Christelle
Ačkoliv jsem (S)novou výzvu nedokázala splnit do zadaného termínu, začátek ledna, přidám sem své malé kresbičky. Také mi přijde, že by vypadalo lépe, kdybych vytvořila i haiku, abych zažila pocit něčeho splňěného. Jak jsem se dříve zmiňovala, na výzvy jsem fakt k ničemu, protože je prostě nědokážu splnit. A je to tu zase.

1. obrázek byl kreslen podle předlohy, trvala mi cca 2 hodinky, když jsem ještě večer (ráno?) nechtěla jít spát. Sranda. Kresleno tužkou. Nevím, co ještě by se mělo sem napsat.
2. obrázek byl také podle předlohy a tužkou. Čas si tak úplně nepamatuji, ale mám dojem, že s tímhle jsem se patlala mnohem déle, i když vážně nechápu proč.
Obě fotky jsou přidané už déle na mém instagramu, pokud o mém profilu víte, tak jste to i viděli. Nicméně, pokud nevíte, tak jsem tam jako kristynaprav.
A také se chci zmínit, že vím, že téma, které jsem k těmto kresbičkám zvolila, zavři oči a otevři mysl není úplně vhodný, ale já prostě nedokážu něco vytvořit jen ze slov. Nedokážu malovat ani kreslit bez předlohy, všechno to jsou fotky stažené z weheartit. Docela mě to mrzí, ale co už. Kdybych to tady nezmínila, tak by vás ani nenapadlo o o tom přemýšlet.
Pokud by se vám obrázky zalíbily více, než vůbec doufám, prosím vás, nekopírujte je. Já si to kreslím do osobního skicáku, který nikomu neukazuji, tudíž tam nedávám svůj podpis, který by tam měl být, když to takhle šířím. A kroutit hlavou můžete i v případě, když mi budete chtít poradit, že stačilo to dát do editoru a vložit tam mé jméno. Ano, vím o tom, jen jsem byla líná. Děkuji za pochopení.

Zima je příjemnější než podzim

4. december 2016 at 19:58 | Christelle
Již jsem psala, že při podzimu se příliš neraduji, ale přitom u zimy je to podobné. Zima, častěji deště než sněhové vločky, hrabání sněhu z chodníku... Najde se toho spousta. A je pravda, že mě se většinou líp hledají záporné body než ty kladné plusové.
Nicméně dneska, respektive včera, dostatečně mrzlo a celé naše okolí se proměnilo na zamrzlou krajinu jako z Mrazíka. Teda až na sníh, ten chyběl. Rozhodla jsem se podívat do přírody, protože to vypadalo všude opravdu kouzelně. Něco jsem si i vyfotila, tak mě napadlo to hodit do (S)nové výzvy, kde jsem formu fotografie ještě nesplnila. Doufám, že když nebudete příliš nároční, tak se vám i něco zalíbí. Doufejme.

Asi to nevypadá tak kouzelně, jako když jsem na tu rozhlednu vyšplhala a viděla to naživo. Trochu mi to připomnělo léto a cestu letadlem, kdy taky vidíte pod sebou oblaky, které vytvoří jezero. Nebo něco v tomhle smyslu. Pro představu, pod tou mlhou to vypadalo líp, protože všude to bylo zmrzlé a krásně bílé, tady už díky slunečním paprskům tolik námrazy nebylo.




Upřímně, nevím, jestli se k těm fotkám něco píše, fotoblogy nesleduji. Přesto doufám, že ty fotky nejsou natolik špatné, abych je musela vymazat.
Na téma: Ticho
 
 

Advertisement