Cítit se štastně

1. november 2017 at 21:09 | Christelle |  Personal crap
Vždycky jsem zvláštním způsobem záviděla těm, co o sobě dokázali napsat, že jsou šťastní. Ne vždycky, ale nějaké ty měsíce, nějaký ten rok ano. Přijde mi toho škoda. Upřímně, proč se v tak mladém věku lidé, děti, nechtějí cítit šťastní?
Já například ani nedokážu říct, co si pod pojmem štěstí představuji. Je to chvíle, kdy se cítím dobře, spokojeně, nemám důvod mít chmury? Dřív jsem tomuhle stavu říkala "chvilkové opojení", neboť jsem se slovem štěstí měla problémy. Ani nevím, proč o tom mluvím v minulém čase, nejde mi to říct ani dnes. Ale uniká mi důvod proč. Proč tomu tak je. Proč se tomu tak bráním.
V poslední době se cítím dobře. Spokojeně. Fajn. Až na výjimky, ale ty se objeví v každém životě i tomu nejoptimističtějšímu člověku. Když to tak vezmu, nikdy jsem na tom nebyla špatně, jen jsem vždycky dávala větší váhu věcem, momentům, které byly špatné a měly na mě negativní dopad. To hezké se skrčilo vždycky do rohu a radši neřeklo ani slovo, abych je náhodou z mé mysli definitivně nevyhodila.
Já nevím, jestli to je dnešní trend nebo jestli se všichni doopravdy cítí tak hrozně. Přitom to je z většiny případů zbytečné. Přiznejme si to, takhle by to u mladých lidí asi být nemělo.
A já se chci pokusit to změnit. Vytěsnit tu černou díru z mého nitra a začít znova jako barevný človíček s barevnou duší. Ale i když chci, mám z toho strach, mám strach, že to nedokážu, že už nedokážu přes všechno se přenést a cítit se doopravdy šťastná. Občas mám pocit, že už jsem tak docela vyhasla. A taky mám strach z toho, že už jsem se všem zapsala do hlavy taková, jaká jsem byla, ne taková, jaká chci být. Teď doopravdy, chci taková být? Šťastná.
Ono to v podstatě není tak hrozné se cítit hrozně. Při osamění člověk přijde na spoustu věcí, protože má čas jen a jen na sebe. Není důvod mít strach z pocitu smutku. Nevím, jestli to funguje, když se cítím šťastná, pokud se tak někdy cítím, ale když jsem smutná, tak jsem svým způsobem kreativní. A to beru jako plus. Já nevím, jestli je to nakonec doopravdy tak zlé, když i na neštěstí vidím pozitiva. Je to protože chci začít vidět svět pozitivně a nebo proto, že mám tyhle stavy ráda?
Při psaní jsem se sama několikrát zarazila. Opravdu chci nebo to je jenom póza opačného trendu, který teď každý tak prosazuje, tzv. selflove? Ne. Píšu to pro to, abych si uvědomila, že to není správný a že správný je se cítit dobře. Protože i když moje hlava to ví, ten vnitřek ne. Anebo nechce.
Pojďme posbírat všechny nešťastné duše a obarvit je na růžovou a zelenou a žlutou. Na modrou ne, ta je smutná.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 padesatka padesatka | Email | Web | 1. november 2017 at 23:20 | React

Jednou v životě jsem nahlas řekla, že jsem šťastná. Do měsíce bylo všechno jinak. Už se nerouhám, stačí pocit spokojenosti...a může to být klidně u blogu se sklenicí horkého kakaa...:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement