November 2017

Koho je škoda

17. november 2017 at 14:01 | Christelle |  Poetic moments
Co znamená láska, city k někomu, zamilovanost?
Jde právě o tohle v našem životě, jde o to někoho milovat?
Proč nás společnost nutí někoho milovat.
Kdyby na nás společnost nijak netlačila, nechala nám vlastní myšlení, názory, nic a nikoho by neovlivňovala a my bychom mohli být sami sebou, milovali bychom? Jistěže ano. Ale bylo by to mnohem vzácnější, bylo by to cennější, než když nás po světě obklopují miliony a miliony věcí, textů, obrazů plné lásky. A všichni ji chtějí.
Všichni chtějí zažít ten pocit výjimečnosti, kdy si člověk myslí, že našel někoho, pro koho se narodil.
Není škoda někoho takového hledat v každém?
Není škoda, že společnost po nás chce někoho takového najít co nejdříve?
Je škoda těch, kteří to hledání vzdali příliš brzo.
A je škoda těch, co si myslí, že pro ně nikdo takový není.
Je škoda mě nebo jsem jen nepochopila poselství společnosti?

Listopadový playlist

6. november 2017 at 19:55 | Christelle |  Inspiration
Šílená nostalgie mnou právě prochází a já se vracím k článkům, které jsem už jednou psala, ke konceptům, které jsem nikdy nijak nezrealizovala. Několikrát už jsem psala články s odkazy na písně, které jsem v tu dobu poslouchala a přišlo mi to jako dobrý nápad, pokud tam nebudu dávat nejnovější skladby ze světových hitparád, které každý zná, nebo alespoň jednou slyšel. A jelikož už jsem dlouho nic takového nezveřejnila (toť kvůli mé menší pauze), mám hlavu a přehrávač plný pro mě nových písní.
Upřímně, nevím kde začít. Všechno, co teď poslouchám se do jednoho článku nevejde a ani nechci. Ale kvůli tomu, že se to má vztahovat k měsíci podzim, nebudu vybírat nic elektro ani techno, ale spíše indie a celkově klidnější písně. Nicméně, nebudu to zdržovat a vložím vám sem má oblíbená hudební videa za měsíc listopad.


Silversun Pickups - Dots and Dashes (Enough Already)

Pale Waves - Television Romance

Cigarettes After Sex - Nothing's Gonna Hurt You Baby

The Neighbourhood - Sadderdaze

Hayley Kiyoko - Feelings

The Hunna - She's Casual

Znáte některou z písniček? Dá se to poslouchat, nebo to není zrovna váš šálek kávy? Já osobně každou z uvedeních písní mám opravdu ráda a jsem schopna je poslouchat pořád dokola. Ale každý má jiný vkus, to já nikomu neberu. Nicméně, pokud se vám některá zalíbila, jsem ráda, že jsem vám to mohla pomoct najít.

Cítit se štastně

1. november 2017 at 21:09 | Christelle |  Personal crap
Vždycky jsem zvláštním způsobem záviděla těm, co o sobě dokázali napsat, že jsou šťastní. Ne vždycky, ale nějaké ty měsíce, nějaký ten rok ano. Přijde mi toho škoda. Upřímně, proč se v tak mladém věku lidé, děti, nechtějí cítit šťastní?
Já například ani nedokážu říct, co si pod pojmem štěstí představuji. Je to chvíle, kdy se cítím dobře, spokojeně, nemám důvod mít chmury? Dřív jsem tomuhle stavu říkala "chvilkové opojení", neboť jsem se slovem štěstí měla problémy. Ani nevím, proč o tom mluvím v minulém čase, nejde mi to říct ani dnes. Ale uniká mi důvod proč. Proč tomu tak je. Proč se tomu tak bráním.
V poslední době se cítím dobře. Spokojeně. Fajn. Až na výjimky, ale ty se objeví v každém životě i tomu nejoptimističtějšímu člověku. Když to tak vezmu, nikdy jsem na tom nebyla špatně, jen jsem vždycky dávala větší váhu věcem, momentům, které byly špatné a měly na mě negativní dopad. To hezké se skrčilo vždycky do rohu a radši neřeklo ani slovo, abych je náhodou z mé mysli definitivně nevyhodila.
Já nevím, jestli to je dnešní trend nebo jestli se všichni doopravdy cítí tak hrozně. Přitom to je z většiny případů zbytečné. Přiznejme si to, takhle by to u mladých lidí asi být nemělo.
A já se chci pokusit to změnit. Vytěsnit tu černou díru z mého nitra a začít znova jako barevný človíček s barevnou duší. Ale i když chci, mám z toho strach, mám strach, že to nedokážu, že už nedokážu přes všechno se přenést a cítit se doopravdy šťastná. Občas mám pocit, že už jsem tak docela vyhasla. A taky mám strach z toho, že už jsem se všem zapsala do hlavy taková, jaká jsem byla, ne taková, jaká chci být. Teď doopravdy, chci taková být? Šťastná.
Ono to v podstatě není tak hrozné se cítit hrozně. Při osamění člověk přijde na spoustu věcí, protože má čas jen a jen na sebe. Není důvod mít strach z pocitu smutku. Nevím, jestli to funguje, když se cítím šťastná, pokud se tak někdy cítím, ale když jsem smutná, tak jsem svým způsobem kreativní. A to beru jako plus. Já nevím, jestli je to nakonec doopravdy tak zlé, když i na neštěstí vidím pozitiva. Je to protože chci začít vidět svět pozitivně a nebo proto, že mám tyhle stavy ráda?
Při psaní jsem se sama několikrát zarazila. Opravdu chci nebo to je jenom póza opačného trendu, který teď každý tak prosazuje, tzv. selflove? Ne. Píšu to pro to, abych si uvědomila, že to není správný a že správný je se cítit dobře. Protože i když moje hlava to ví, ten vnitřek ne. Anebo nechce.
Pojďme posbírat všechny nešťastné duše a obarvit je na růžovou a zelenou a žlutou. Na modrou ne, ta je smutná.