Zkouším se vypsat z písniček

20. march 2017 at 20:46 | Christelle |  Inspiration
Zajímavým způsobem mě při cestě ve vlaku napadlo, že bych mohla vyzkoušet takový pokus. Nebo nevím jak jinak to nazvat. Jde o to, že při cestování nikdy nedám dopustit na svá sluchátka. Kamkoliv jedu či jdu, pokaždé mám v uších puštěnou hudbu. A tak mě jednou napadlo při poslouchání svých skladeb, že bych jednou mohla sepsat, jak je vlastně vnímám. Zní to směšně, ale napadlo mě z toho udělat takový malý pokus, jestli se tu najde někdo se stejným vnímáním jako třeba já.
Je dost možný, že mi sem nikdo nenapíše, ale proč to nezkusit, že. Dám sem dvě písničky, na které pokaždé popíšu své city, své vnitřní démony, když to řeknu trochu poeticky. Vy si to můžete vyzkoušet taky.

Zavřete se mnou oči, pusťte si muziku do uší, ztlumte světla. Vezměte tužku do ruky a k tomu papír, otevřete si nějaký blok v počítači a přiložte své prsty ke klávesnici anebo se prostě jen uvolíte a nechte roztančit svou mysl. Poté si můžete přečíst to mé, nebo taky to můžete udělat předtím a vykašlat se na tohle divadélko.

Nebudu to okecávat, jen si potřebuju vypsat duši, proto to berte s rezervou.

/možná jsem malinko ovlivněná, že ten klip znám nazpaměť/
Do očí se mi hrnou pomalu slzy. V hrudi mám obří díru, ze které se hrne jen temnota. Každou sekundou se to prázdné místo vyplňuje, ale nevím čím. Jsem v uzavřené malé místnosti, ze které cítím stísněnost, možná náznaky klaustrofobie. Ale všechno se to mění, když mě z ničeho nic ozáří neonově růžové světlo. Vzduch tu je plný kouře, dýmu. Je to kouř z jointa, který se mi nasává do všech skulinek mého těla. A já svým tělem, jež jako bych neovládala, se vlním do rytmu. Téměř dokážu cítit, jak se mi růžový kouř vsakuje do lesklé kůže. Už žádná temnota, žádný pocit prázdnoty. Všechno se zbarvilo do růžových oblých tvarů, které se spolu se mnou vlní. Poslední chvíle, kdy ze sebe vydechuji ještě svobodné myšlenky. Mozek mi zaplavil mlžný opar, ale i přesto se cítím lépe než nikdy dřív. Světla tlumí svou barvu a mě zaplavuje černý dým.

Vidím jen temnotu, která se mi vkrádá do těla. Ticho, které tady panovalo, bylo tak nebezpečně tiché. Chtěla jsem řvát, ačkoliv se mi pokaždé z hrdla vyzněl slabý tón, chtěla jsem zavolat o pomoc, ačkoliv jsem neuměla slova. Klečela jsem objímajíc své tělo a zírala do pustého prostoru přede mnou. Každičká část mého těla chtěla utéct, udělat cokoliv, ale má mysl se vzpouzela. Nemohla jsem nic. Bylo to, jako kdyby mě někdo ovládal. Opět jsem se pokusila o křik, nic jsem neslyšela. Nemohla jsem nic udělat, nedokázala jsem svými myšlenkami nic ovládat.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Lenča Lenča | Web | 20. march 2017 at 22:47 | React

Krásně píšeš, fotíš, úžasně hraješ na klavír ... Dokonalost ♥

2 vecne-zamilovana-naivistka vecne-zamilovana-naivistka | Web | 20. march 2017 at 23:36 | React

Mám to uplně stejné, bez sluchátek a hudby nikam, jedu kamkoliv, hudba, učím se hudba, směju se hudba, brečím hudba..Pustila jsem si písničku: Toužím zapomenout..

Stojím před univerzitou, koukám kolem sebe, rozhlížím se všude okolo, jestli ho uvidím.. začíná se stmívat, ale já nechci odejít.. Nikdo nikde, jenom já před mou univerzitou.. V dáli vidím něčí postavu, chci se rozeběhnout ale nejde to..Stojí naproti mě ale nemůže jít blíž..Dívám se mu do očí a tečou mi slzy..Natahuji ruku. chci řvát at neodchází..ale sucho v krku mi to nedovolí jenom brečím a koukám jak stojí a ani se nehne..

3 Eliss Eliss | Web | 21. march 2017 at 7:25 | React

Dokážeš opravdu krásně vnímat hudbu ♥

4 gitty93 gitty93 | Email | Web | 21. march 2017 at 22:08 | React

co takhle změnit písničky? :D třeba něco pozitivního

5 Christelle Christelle | 22. march 2017 at 17:21 | React

[2]: Děkuji, že jsi se se mnou podělila o tvoje dojmy, při poslouchání písničky. Vážně si toho cením! :)

[4]: Možná někdy příště, pokusím se :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement