January 2017

Chybný krok není chyba

24. january 2017 at 18:03 | Christelle |  Weekly topic
Chtěla jsem se tu rozepsat o jedné ze svých největších špatných životních rozhodnutí, jenže když jsem se začala prohrabovat myšlenkami, začalo mi pomalu docházet, že by možná bylo lehčí se rozepsat o svých rozhodnutích, které byly správné, neboť jsem nepřišla k žádnému kladnému výsledku. Aktuálně bych mohla jako jednu ze svých chyb zmínit příchod na gymnázium, jelikož už od prvního měsíce školy tu všichni brečíme. Ale upřímně nevím, jakou jinou školu bych si byla tenkrát zvolila. Teprve nedávno mi došlo, že můj život tak úplně možná beze smyslu není a že bych měla zájem i o kvalitní budoucnost, kterou už mám docela jasnou, a to jsem před rokem neměla ještě ani tušení. V podstatě jsem si nedokázala ani uvědomit, že by měl můj život pokračovat. Že budu i za deset let stále existovat.
Při tomto dumání mi došlo, že ačkoliv jsem už spoustu chyb udělala, ty největší teprve mohou přijít. Mám tím na mysli svoji velice nízkou odvahu něčemu čelit se slovy ne. Nastala chvíle, kdy začínám vidět svoji budoucnost dvěma směry a tím jedním je právě to, že skončím na drogách a můj život ztratí smysl. Vtipný na tom je jedna věc a tou je, že i když se tomu budu v duši spírat a říkat si, jak veliký hnus to je, stejně to při nejbližší nabídce přijmu. Ať je to cokoliv, nenechám se dlouho přemlouvat. To asi není úplně dobře, že?
Ale vždyť skoro každý opravdový umělec je vyfetovaný nebo ochlasta. A já chci být jednou umělcem, jednou chci, aby se lidé podívali na mé jméno a měli ho spojený s pocity, které v nich vyvolávají má díla, ať to bude bůhví jak veliký bullshit.
Těžko říct, jestli to bude špatný krok, když se nechám svést na tuhle temnou stranu. Co když byl už jen chybný krok ten, že jsem se narodila? Že jsem tu prostě jen neměla být?
Chyby člověk nemůže hledat v budoucnosti, vždyť tu si pokaždé vykreslíme podle vlastních představ, i když někdy bývá poněkud černá, alespoň u mě. Chyby se udělaly v minulosti. Ale chyby udělá každý, nehledě na to, že to jsou vždycky triviální záležitosti, které možná tak zamrzí, jako když věnujete svůj první polibek někomu, kdo si to nezaslouží, zvolíte si špatnou školu (možná tohle je už krapet větší chybička), odevzdáte své panenství v opilosti, zkusíte drogy, cokoliv. Ale to není chybný krok, ten je takový, že do toho jdete s vědomím, jaké následky vás čekají. Máte na výběr několik cest, ale jen jedna je plná netopýrů, ostrých kamenů a bláta. A tu si nakonec vyberete.
Chybný krok je jen ten poslední.

Kresbičky Zavři oči a otevři mysl

21. january 2017 at 12:13 | Christelle |  Inspiration
Ačkoliv jsem (S)novou výzvu nedokázala splnit do zadaného termínu, začátek ledna, přidám sem své malé kresbičky. Také mi přijde, že by vypadalo lépe, kdybych vytvořila i haiku, abych zažila pocit něčeho splňěného. Jak jsem se dříve zmiňovala, na výzvy jsem fakt k ničemu, protože je prostě nědokážu splnit. A je to tu zase.

1. obrázek byl kreslen podle předlohy, trvala mi cca 2 hodinky, když jsem ještě večer (ráno?) nechtěla jít spát. Sranda. Kresleno tužkou. Nevím, co ještě by se mělo sem napsat.
2. obrázek byl také podle předlohy a tužkou. Čas si tak úplně nepamatuji, ale mám dojem, že s tímhle jsem se patlala mnohem déle, i když vážně nechápu proč.
Obě fotky jsou přidané už déle na mém instagramu, pokud o mém profilu víte, tak jste to i viděli. Nicméně, pokud nevíte, tak jsem tam jako kristynaprav.
A také se chci zmínit, že vím, že téma, které jsem k těmto kresbičkám zvolila, zavři oči a otevři mysl není úplně vhodný, ale já prostě nedokážu něco vytvořit jen ze slov. Nedokážu malovat ani kreslit bez předlohy, všechno to jsou fotky stažené z weheartit. Docela mě to mrzí, ale co už. Kdybych to tady nezmínila, tak by vás ani nenapadlo o o tom přemýšlet.
Pokud by se vám obrázky zalíbily více, než vůbec doufám, prosím vás, nekopírujte je. Já si to kreslím do osobního skicáku, který nikomu neukazuji, tudíž tam nedávám svůj podpis, který by tam měl být, když to takhle šířím. A kroutit hlavou můžete i v případě, když mi budete chtít poradit, že stačilo to dát do editoru a vložit tam mé jméno. Ano, vím o tom, jen jsem byla líná. Děkuji za pochopení.

Stín

20. january 2017 at 13:28 | Christelle |  Poetic moments
Na tmavé noční obloze vidím tvůj stín. Ptáš se, jak je to možné? Jak mohu vidět ve tmě stín? A přesto ho vidím. Nenechám se odradit těmi řečmi, jen abys byl spokojený.
Zkus mě pochopit. Vyslechni mě.
a stejně to neuděláš. Říkáš, že jo, ale jen proto, abych se s tím spokojila. Sám od sebe bys to neudělal. A přesně o to tady jde.
Jsi pouhý stín bez jakékoli svobodné vůle, jsi svázaný a jdeš za ostatními. Nedokážeš se odpoutat, o tom tu mluvím. Já jsem se totiž už oprostila, já nejsem stín jako vy všichni ostatní.

New year new me aneb další mainstreamový článek?

13. january 2017 at 21:02 | Christelle |  Personal crap
Sice už je po prvním dni v novém roce, ale to neznamená, když jsem to nestihla předtím, že to nemůžu napsat teď. Vždyť je pořád leden, tak se to počítá ne?
Nemám na mysli přání úspěšného nového roku, ale spíš komentování tohohle druhu článků. Nicméně na úvod bych vám chtěla sdělit něco o mém novém já. Letos jsem se rozhodla být trochu sobec a nedoprošovat se každému. Nedělat ze sebe naivku, která by se pro každého rozkrájela, ale trochu víc se uzavřít. Tak jsem začala činem, kdy jsem nikomu na tom slavném facebooku nikomu nepopřála. Hezké bylo vidět, kolika lidem se chtělo popřát nový rok mně, aniž bych jim to napsala první. Vtipný, smutný, v podstatě i milý počet byl pět. Možná šest. Ale o číslo nejde, jde o to, kdo to byl a s tím jsem do jisté míry spokojená. Potvrdila se mi domněnka, kdo jsou mí praví přátelé a se kterýma to chci táhnout i dál.
Nicméně tenhle mainstreamový článek o novém roce nedělám kvůli odstavci výše, ale kvůli věcem, obrázkům a článkům, které na toto téma vyšly. Je plno, nebo spíš bylo, jak už jsem dřív psala, je možná už trochu pozdě, vtipných a sarkastických obrázků na téma nový rok. A všechny ve stylu, že 2k16 stálo za nic, tak ať 2k17 je lepší. Anebo horší, záleželo na typu stránky, která tyto obrázky publikovala. Samozřejmě, že já jako člověk, jenž byl stále doma v menších depresích, všechno tohle označoval srdíčky, ale co mě dohnalo k myšlenkám na sebevraždu - nadsázka, prosím vás - byly články na různých blozích a podobně o tom, jak jejich 2k16 byl tím nejúžasnějším rokem všech dob.
Pokud to píšou šestnáctileté dívky tak ok, já sama mám tento věk, takže musím dát za pravdu, že za tak krátkou dobu se nedá vybrat lepší rok, než ten který právě proběhl, neboť každým rokem člověk vyzrává a vidí svět jinak. Pokud chápete. Samozřejmě, že chápete. Nicméně pokud každý přidává fotografie z xx zemí, které v ten rok navštívil, s miliony přátel, který si v ten rok vytvořil, a se spousty dalších úžasných věcí, tak mi to nepřijde jako nic jiného než vychloubání. A k tomu napsat, otázku, proč si všichni na tento rok stěžují, když byl tak úžasný.
Můj rok nebyl ani nejlepší, ale asi ani nejhorší. Jak jsem řekla, nemůžu tolik posuzovat, neboť v hlavě mám zapamatované asi jen předchozí tři roky. I když prosinec byl pro mě trochu krušnější, než bych si přála. V podstatě se to táhlo už od října až do teď, což sami můžete posoudit z mé publikované tvorby, které za tu dobu příliš není. S novým rokem bych to chtěla zase vrátit do tempa, které jsem vedla v létě již minulého roku. Akorát jsem ztratila zájem se nějak vyjadřovat k mým zážitkům a podobně, mně to nic nedá a vy jen zjistíte, že jsem extrémně nudný člověk - ne, že bych chtěla.
Nevím, čím to je, ale až příliš se poslední dobou zabývám pocity a jejich vizualizací, což mě děsí, protože barvu, kterou bych pro moji náladu zvolila za poslední měsíc je #47485B.
Jaký máte názor vůči článkům, kde každý shrnuje svůj úžasný předešlý rok? Schvalujete to, nebo vás to otravuje, či to vůbec nečtete?

Temně rudý, kalný, černý

6. january 2017 at 22:41 | Christelle |  Poetic moments
Proč?
A zase.
Nesrozumitelný šepot se náhle proměnil v křik. V křik, kde slova nejsou důležitá, jde o barvu. Proměnilo se to. Býval šedofialový, krásně sladký jako něco, po čem toužíte. Dává vám naději, vyžene z vás tu temnou modř.
Jenže, v tom je ten problém, on ztratil barvu. Je jako kalná černá voda. Je průhledná, ale jen do určitého množství. Jako když malujete s akvarely.
To není krásné.
Ale mohlo by být.
Stačilo by ho jen trochu utišit, vložit do něj kapičku z barevné růže. Stal by se z něj temně rudý hlas, který by nás probudil.
Ale teď se vás musím zeptat. Jak z temné vody udělat čirou, nedej bože zářivě žlutou?
Ach, písek se usazuje. Jenže tam i zůstane. Zůstane čekat, dokud ten hlas zase nerozchvěje své okolí a neprobudí v nás černou smršť.