Povrchní svátky a tak podobně

17. december 2016 at 15:55 | Christelle |  Personal crap
Konečně jsem si mohla dnes oddychnout. Dokoupila jsem poslední dárky, které mi na Vánoce chyběly, a musím říct, že jsem na sebe docela pyšná. Pamatuji si minulý rok, kdy jsem ještě dvaadvacátého prosince běhala po obchoďáku naprosto zoufalá a bez nápadů. Nicméně názor na svátky klidu a míru se u mě nezměnil. Jen tak na okraj, kolik z vás už se stihlo během těchto svátků s kýmkoliv pohádat? U mě to je už téměř každoročním zvykem. Oprava, v naší rodině je to zvykem. Nervózní mamka, která se celý štědrý den snaží všechno uvařit, jen aby to do večera stihla, otravný bratr, který má neustále připomínky a do každého rýpe a impulzivní táta, který už bratrovy kecy do večera nevydrží. Plus já, která si celý den stěžuju, že si nemůžu v televizi pustit oblíbenou pohádku (protože na to já právo nikdy nemám, vždycky se musím dívat na něco, co chce někdo jiný nikoliv já, takhle to je po celý rok, tak na konci prosince už to přestávám snášet a chci taky něco podle sebe), tomu taky moc nepomůžu.
Snad nejsem jediná, kdo si myslí, že Vánoce jsou povrchní. Alespoň já je tak vnímám a každým rokem je to čím dál víc. Před Vánoci neřešíte nic jiného, než jaký dárek koupit, mnozí z nás si musí všechno pečlivě rozpočítat, abychom neskončili v bankrotu. Samozřejmě, Vánoce nejsou o dávání a dostávání dárků, nemusíte mi to připomínat, však já vím své. V rodině, teď mám na mysli jen rodiče a bratra, máme spíš skromné vánoční svátky, neboť když něco potřebujeme, pořídíme si to ihned a nečekáme na nějaký svátek, jestli chápete. Takže pod stromečkem nám nejde o to mít hromadu balícího papíru plného zbytečných krámů, ale o pár maličkostí, které dokáží udělat radost. Nicméně mezi příbuznými to je trošičku jinak. Nechci tvrdit o sobě, že jsem žárlivá, to opravdu ne, ale pokud do vás celý pětadvacátý prosinec někdo, přesněji mé sestřenice, cpe svůj seznam dárků, jež dostaly, a pořád opakují, jak moc toho bylo, že už to ani nespočítají, tak to prostě ve vás nějaké ty pocity vyvolá.
Ale tohle jsem sem psát nechtěla. Jen jsem chtěla naznačit, že pro mě ty Vánoce jsou opravdu jen o dárcích a pohádkách v televizi. Možná to je věkem, možná taky ne. Copak jsem snad jediná, co ty svátky vnímá jako povrchní a většinou nikdy jí tím zmiňovaným klidem nezalijou?
Na druhou stranu musím uznat, že bez volných dnů proležených doma v posteli bych se neobešla. Jednou za čas potřebuji dospat hodiny, které během pracovního týdne ztratím, hlavně že chodím na půlnoční premiéru nových Star Wars, tak ať se nedivím, že to nemůžu dospat, žejo.
Stejně je strašidelné, že už je půlka posledního měsíce v roce za námi. Pro mě to je vždycky emotivní, když si to uvědomím. Hlavně když si uvědomím první leden, kdy jsem si dala jistá předsevzetí a nic se opět nepovedlo. Slibuji, že na příští rok si dám splnitelná přání, abych za rok přesně v tento den mohla mít úsměv na tváři a říkat si, že tenhle rok stál fakt za to. A ne jako dnes, kdy se mi akorát chce neustále brečet. Ne doslova. Možná trochu.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Eliss Eliss | Web | 17. december 2016 at 16:34 | React

Já se s rodinou skoro nestýkám. Tak mi připadá hloupé, že se musím přetvařovat u stromku a dělat jak se všichni máme rádi. Jinak dárky neřeším, každý dostane peníze, těším se jen na dlouhé volno...

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 17. december 2016 at 17:48 | React

No... jasně že to nejsou svátky klidu a míru. Pro nikoho, kdo radši brečí, jak ten klid a mír nejde zařídit, než aby se o to pokusil.
Uštvaně lítat po dárcích? Doteď nechápu, proč to někdo vůbec dělá. Kdykoli můžu zasednout k internetu, projet nějakej e-shop a nechat si až do domu doručit, co mě napadne. Případně, když jdu nakoupit normální nákup (nežiješ-li z prány), tak se kromě supermarketu stavím i vedle v oblečení/elektru/hračkářství a něco vyberu. Tak to dělám normálně. Vlastně si spojení "lítat po nákupech dárků" nějak nedokážu představit v realitě. Hádat se s rodinou? To taky nedělám. Koho nechci vidět, toho nevídám, a že "si nemůžu pustit oblíbenou pohádku, protože někdo chce koukat na něco jinýho" jsme už taky vyřešili před lety, místo toho, aby všichni museli čumět na stejnou televizi. Prostě si každý najde svou zábavu a kdo nechce koukat na televizi, může si v klidu pustit něco na počítači nebo si vzít knížku. Případně říct natvrdo někomu, kdo do mě nepříjemně hučí, ať táhne do prdele, by taky měli lidi umět, jinak se s otrapy nevypořádají. Ona spousta věcí opravdu nejde, navzdory tomu, že se chce. Ale mít Vánoce v klidu není vůbec žádnej problém. Ale musí se opravdu chtít. A aktivně si ten klid zajistit.

3 b. b. | Web | 18. december 2016 at 14:18 | React

no, moji rodiče to s dárkama přeháněli vždycky a to i teď, i když nám se ségrou už bylo pětadvacet, tak dostáváme dárků jak v pěti letech. asi je to určitá kompenzace toho, že naše rodina zrovna moc nefunguje.. nebo nás prostě mají tak moc rádi :D nevím. vánoce moc nemusím. všechen ten blázinec kolem nich..

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement