October 2016

Objevuji svět Střelců

30. october 2016 at 20:52 | Christelle |  Personal crap
Jak to máte s horoskopy a se znameními celkově? Věříte na to nebo to jsou pro vás jen nesmyslné žvásty, které si vymýšlí znuděné zoufalé redaktorky v časopisech, které vlastně nemají svůj život?
Ani nevím, jak mě tohle napadlo. Já osobně těm horoskopům z časopisů nebo z pěti minut po televizních zprávách na tv Barrandov fakt nevěřím. Když mi tam řeknou něco hezkýho, tak mě akorát druhý den mrzí, že se nic nestalo, a naopak když mi popřejí něco zlého, tak už mám zkaženou náladu ihned po přečtení. A tohle přece nemá nikdo za potřebí, správně?
Nicméně, pokud někdo začne řešit znamení zvěrokruhu a různé věci k tomu spojené, na to mám nejspíš jiný názor. Po přečtení charakteristiky znamení střelce zde, jsem musela uznat, že je tam mnoho shodné s tím, co si o sobě myslím, že jsem.

"Dovedou být v okamžiku popuzení a vybuchnout, ale stejně rychle na vše zapomenou a ani v nejmenším netuší, že někomu zanechali šrám na jeho nitru."
"Udělají hned, co je zapotřebí a neuvažují, jestli se dožijí oplátky nebo alespoň vděčnosti."
"Jeví se svému okolí jako trochu povrchní, ale mají v sobě filozofického ducha, který jim dává nadhled nad malicherností a pomáhá jim i smířlivost a dobrota. Tento svůj "image" si kazí svým nekompromisním bojem za spravedlnost, kdy se neubrání prudším projevům."

Omlouvám se, pokud tyhle žvásty někoho nebaví. Nemusíte to číst, řekněmě, že stejně v tomhle článku půjde jen o mě, vlastně možná trochu i o střelce.
Na té stránce se mi líbí, že to opravdu docela sedí. Ne doslova, přece jen nejde míchat jablka s hruškami a dalšími sedmi miliardami ovoce, ale přijde mi to docela magické, že se s tím dokážu ztotožnit. Je tu někdo střelec? Taky jste se v tom našli? Nejen že v rodině jsem střelec já, ale i můj starší bratr a jestli bych měla posoudit, zda ta výše citovaná slova sedí i na něj, tak budu docela v rozpacích. I když poté, co jsem si to znova přečetla a přestala si tam zobrazovat moje já, tak jsem ho tam viděla. Možná ne tolik jako sebe, ale ano, byl tam.
Asi před půlrokem jsem to svoje znamení zkoumala. fakt mě to zajímalo, ale ihned jsem to zapomněla. Docela obdivuji svou známou, která se snaží podle povahy hádat znamení a téměř pokaždé ji to vyjde. Já sama si ani nezapamatuju charakteristiku toho svého natož dalších jedenácti.
Kromě základní charakteristiky jsem si vyhledala popis kombinace slunečního znamení + luny. Nebudu dělat chytrou, byl na to odkaz pod prvním článkem. Díky zadání datumu a času narození mi tam vyhodili lunu vodnáře. Upřímně, nemám ponětí jak tahle magie funguje a proč zrovna já mám být v luně vodnáře. Na druhou stranu je docela zábavné to číst, no, ne tak zábavné jako poučné. Dobře, možná to jsou jen další výmysly zoufalých lidí, co mají život horší než já, ale přiznat se musí, že to je alespoň zajímavé.

"Máte sklony ke zobecňování věcí a dokážete vymyslet spoustu pádných důvodů, proč je správné, abyste byli rozzlobení nebo zamilovaní nebo uražení."
"Máte v sobě cosi uměleckého, i když jste umělec spíše v úvahách než s paletou barev v ruce."
"Máte sklony se domnívat, že nikdo není tak ušlechtilý jako vy. Jste snob v ideových záležitostech a milujete sami sebe až k vyloučení druhých."

Stále jsem nenarazila na nic, co by bylo mou naprostou opozicí. Pomalu to začíná být děsivé, když si představíte, že stačí rozkliknout jednu stránku a znát datum narození k zjištění povahy cizího člověka. A to je taky důvod, proč jsem opět po půlroce zabrouzdala na tu stránku, ale pšt.
Když jsem postupovala v zkoumání svého znamení dál, došla jsem k luně. Tentokrát jsem si to počítat už nechávat nemusela, neboť už vím, že mou lunou je vodnář. Tady toho tolik nebylo, opět to vedlo k odkazům slunečního znamení. (To jsou ty předchozí úryvky)

"Můžete mít sklon vytvořit si co největší odstup od svých emocí a přirozených instinktů, ale situace, do kterých se nevědomě dostáváte, vás nutí přiznat si skutečnost."
"V partnerských vztazích můžete mít tendenci přitahovat lhostejné, nevyzpytatelné nebo nedostižné partnery."

Jestli je tu mezi námi nějaký střelec, který se zatím se vším ztotožnil, prosím tě, ozvi se mi. Ty musíš být má spřízněná duše, není možný, abych byla jediná, co to má stejně. I když až si přečtu partnerský horoskop, tak zjistím, že střelec mou spřízněnou duší být nemůže, ale i tak. Bylo by to kouzelné.
Další a asi poslední "kapitola" tohohle pátrání horoskopem je ascendent a descendent. Pro výpočet těhle divných slov je zapotřebí i město narození. Buď jde o nějakou špionáž a nebo to má hlubší význam, ale v rozměrech, v jakých se vyskytuje Česká republika, to podle mě nehraje velkou roli. Nedalo mi to, tak jsem to vážně vyzkoušela. Opravdu na tom nezáleží, dala jsem si tam naše město na severu Čech a vyšli mi blíženci, to samé mi vyšlo i když jsem zadala Košice. Takže pokud se bojíte, že jde vážně jen o špionáž, žádný strach.
Je zajímavé, že descendent vám vlastně ukáže, jaké lidi přitahujeme. Přesněji, tady je zkrácený popis:
"Vypovídá o tom, jaký druh lidí a vztahů přitahujeme. Descendent také představuje tu část naší osobnosti, kterou si sami neuvědomujeme nebo potlačujeme, ale máme tendenci vidět tyto vlastnosti u druhých, ať už jsou pozitivní nebo negativní. Ukazuje cestu, kterou se ubírat, pokud chceme hledat partnera nebo zlepšovat jakýkoli vztah s druhým člověkem."
Asi je to změnou času a tím, jak jsem unavená, ale pořád to nechápu.

"Všestrannost a přizpůsobivost jsou přednosti, ale může to vést k roztříštěnosti zájmů. Tento člověk pak někdy umí všechno, ale nic pořádně."
"Potřeba znát všechno, s čím se ztotožňujete, vás záhy donutí naučit se kopírovat způsoby, konání a názory jiných. Tím do sebe vstřebáváte množství informací - tolik, že vaše vnitřní bytost neví, co si s nimi počít. Výsledkem je, že skáčete z jedné "osobnosti" do druhé a vyhýbáte se konfrontaci se svým nitrem."
"Protože nevycházíte ze svého středu, můžete se stát závislými na druhých a soustředit svůj vnitřní potenciál na ně nebo skrze ně. Toto je jediný ascendent, který se může ztratit v druhých tak snadno, že sám sebe vidí pouze velmi povrchně."
"Jste nadmíru citliví na způsob, jakým se o vás druzí vyjadřují a jak vás vnímají. Tuto citlivost však dokážete pohotově skrývat a také se často skrýváte sami před sebou."

Druhé půlce článku jsem už přestala rozumět. Respektive přestala jsem chtít rozumět, protože to bylo trochu složitější. A už to hlavně na mě nesedělo, takže asi proto.
Ještě bych vás mohla otravovat s descnedentem (to slovo jsem napsala dneska už tolikrát, že ho nechci na nějakej ten rok zase slyšet) ale asi by to bylo zbytečné, vždyť už teď je to dlouhý článek v podstatě jen o mně.

Jenom taková otázka na závěr pro ty, co se mi chtěli podívat do duše a skončili tady na konci článku: Jak jste na tom vy a astrologie?

Mainstreamový podzim

15. october 2016 at 19:06 | Christelle |  Personal crap
Odpovědi na otázku jaké je vaše nejoblíbenejší roční období bych rozdělila do čtyř skupin. Jak jinak, že. Většina odpoví léto, taky proč ne, nehjezčí část roku ať se nám to líbí nebo ne. žádná škola, žádné povinnosti (pokud jste jako já školou povinní) a spousta zábavy, kdo by tohle neměl rád. Ach ano, jen ti, kteří odpovědí na danou otázku jinak. A to jsou buď takoví lidé, kteří zřejmě mají tou jejich nejoblíbenejší zimou zrmzlé všechny buňky v těle, a nebo ti, kteří chtějí vypadat jako naprostí romantici, tudíž jejich odpověď bude jaro.
Pořád tu schází ještě jedna odpověď.
Podzim.
Kdo odpoví tímhle slovem? Ha, hodně lidí, až nečekaně moc. Vždyť podzim je krásný, samé barvy, babí léto, teplé svetry, Halloween a dýňové latté, kdo by tohle nemiloval? Na různých portálech se to hemží podobnýma snímkama. Teplé podkolenky, svetry a horký čaj. Cesta zapadaná listím. Slečna v barevné šále a zelené parce. Nesmíme zapomenout zahrnout i halloweenské make-up tutoriály, které se začínají opět nebezpečně objevovat na všech stránkách, které navštívíte. To mi připomnělo: Na internetu halloweenské masky, v obchodech halloweenské masky, bojím se, že až otevřu dveře, uvidím tam zase halloweenské masky. Hahaha. Zasmějte se. Prosím.
Díky bohu, že se to u nás tolik neslaví. Děkuji.
Sice to zní neskutečně pěkně a možná i víc romanticky než samotné jaro, ale vstupte do reality. Sychravé počasí, nejčastěji venku jen prší, nehledě na to šílené počasí, kdy z jednoho týdne do druhého se ochladí i o patnáct stupňů a už to výš nevleze. Z toho každý druhý posmrkává a kašle, popotahuje a kýchá. Ráno bývá neskutečná zima, pokud netopíte, kamkoliv jinam vstoupíte, všude je přetopeno. Ráno vycházíte az tmy, domů přicházíte za tmy. Škola tu bude strašit ještě víc, vy budete unavenější ještě víc. Kdo má zahradu se stromama ví, že zas taková krása spadané listí není. Kdo ji nemá, měl by si uvědomit, že z té nádhery, kterou nahrajete na svůj instagram nehorázně bolí večer záda. Svetry, ach svetry. Já svetry mám ráda, ale je tu jedna maličkost, že jsou pro mě docela drahé a proto vlastním ve své skříni jen dva, z toho ten první je mé matky. Takže to u mě asi taky nevede. Nevím jestli to je jediné, ale na co se opravdu těším je, když už bude večer, případně ráno, lampy budou lemovat moji cestu a začne sněžit. Malé vločky se budou snášet k zemi a pouliční světlo je hezky osvítí. No, možná, že když už začne sněžit, začíná zima a v zimě sněží hodně, to znamená, že bude všude břečka a ještě větší zima. Ale tu magickou chvíli si nenechám zkazit myšlenkou na odpornou zimu. Vždyť je to nejhezčí okamžik za celý podzim.
Buďme realisti, na podzim to není tak krásné jako nám popisuje tumblr, weheartit nebo youtube. K tomu všemu bych ještě přidala pár obrázků, které jsem našla na své facebookové zdi a naprosto vystihuje tohle období.
Ale pořád jsem nenapsala, kdo odpoví slovem podzim. Jak byste je popsali vy? A vůbec, jaké je vaše nejoblíbenější roční období? Nezapomeňte hlasovat v anketě pod článkem.

Když nemůžu najít téma

11. october 2016 at 20:10 | Christelle |  Personal crap
Opravdu nemám ráda jen pár věcí. A mezi ně patří chvíle, kdy chci neskutečně moc psát, ale ani zaboha mě nenapadne o čem. A potom tu jsou chvíle, kdy nechci mluvit, nechci přemýšlet a rozhodně nechci hledat něco o čem bych tyhle aktivity dělala.
K tomu psaní, no, ty chvilky, kdy se mě zmocní kreativní nálada, nejsou příliš časté. Navíc mě odpuzuje i to, že záhadným způsobem nemám na svém počítači Word. A to býval můj nejlepší kámoš ještě nedávno. Bohužel mi odešel a já teď nedokážu pořádně něco hezkého sesmolit, k tomu je tam ještě mnoho chyb. Nojo, člověk si začne věcí vážit až po tom, co je ztratí. Budu na tebe vždy myslet. RIP.
A ta druhá věc, o které jsem se nepříliš jasně zmínila, je mluvení. Abych to rozvedla, na hodinách Angličtiny máme učitelku, která po každém z nás chce alespoň pět minut vyprávění v již zmíněném jazyce. Není to složité, to absolutně ne, ale... Ale. Naštěstí nejsem ten typ žáka, co má výbornou výslovnost, v podstatě nemám dobrou ani gramatiku a slovní zásobu, díky tomu jsem ještě zůstala nevyvolaná. A celou tu dobu, asi to bude už druhým týdnem, přemýšlím o čem by mohla ne tolik schopná holka povídat, když nemá žádné domácí mazlíčky ani zajímavé zkušenosti, výlety, vzpomínky a už vůbec nemá zájem povídat o svém oblíbeném filmu či seriálu, protože vlastně nic takového nemá. Ne, že bych nic nesledovala, to ano, ale bylo to myšleno ve smyslu, že prostě nevím, co je moje nej. Všechno je oblíbený tak maximálně na 85%. A to není hodně pro pojmenovaní jako nejlepší, nejoblíbenější nejhezčí.
Pak se mi do hlavy dostane myšlenka, že to je zbytečný to tak rozebírat. Ach, jak já bych se jí chtěla řídit, nechat to plavat, když na mě přijde řada, nebudu z toho dělat drama a něco ze sebe vysypu. A jak ráda bych byla, aby mi to bylo jedno. Ale malinký, neznatelný problém tam je, kvůli kterému se nedokážu uvolnit. Někdo mi to kazí. Někdo, ze kterýho nedokážu spustit oči a pokaždé si připadám, jako bych se roztékala. A to se mi nelíbí. Achjo.
I když jsem si to chtěla nějakým způsobem nyní vyjasnit, jaké téma bych si mohla vybrat, tak zase nic nevím. Tentokrát mi nepomohlo ani to psaní. Sice mě jedna, dvě myšlenky napadly, ale je to takové chabé proti tomu, co tam předváděli jiní spolužáci.
V poslední době jsem dokázala rozpoznat ještě jednu věc, kterou nemám příliš v lásce, a tou je žárlivost. Vždycky jsem si říkala, že já nejsem ten typ holky, co bude žárlit na kdovíjaké pitomosti. Ale já mám takový dojem, že se to ve mně už touhle emocí přelilo. Chtělo by to nějak odsát. Vlastně by chtělo odsát všechny pocity, které ve mně jsou v nepěkném množství.
Ať žijí nic neříkající krátké články.