Vysněný manžel a ti, co by stáli za hřích

21. september 2016 at 3:20 | Christelle |  Personal crap

Nedávno mě napadlo, jaké zaměření jsem tomuhle blogu dala. Chtěla jsem napsat článek, ale nebyla jsem si jistá, zda mám publikovat nějaké mé dílo nebo si jen vylít srdíčko. Nicméně, v tomhle článku budu zase psát o sobě.
Hned na začátku při vytvoření jsem si dala kategorii deníček, kterou mám i zvolenou v autorským klubu, přestože jsem chtěla publikovat svoje výtvory. Ale jak se to vezme, no, nejsem nějaký velký a zkušený pisálek, moje dílka jsou brak (už dokonce vím, že brak není tak úplně urážka, ale já to stejně beru jako podřadnou literaturu) a postrádají smysl. To jste se mohli dočíst i v tomhle "novým" článku, povídce, co já vím, co to je. I když v tom byl trochu malý rozdíl.
Já se chci při psaní hlavně zaměřovat na atmosféru, pocity, ne na postavy. Děj je samozřejmě také důležitý, ale pokud si to odmyslíte, chci aby ve vás zůstal nějaký pocit. No a to se mi při psaní předešlého příběhu nepovedlo. A důvod je mi jasný, já se nesnažila navodit atmosféru, ale já se snažila dát svůj sen, přání, touhu do vět. A je vidět, že jsem nemyslela na stylistiku, ale na sebe. Heh.

Nicméně, asi jsem si to slovo zamilovala, chci ho používat pořád, tak mě když tak omluvte, nechci aby tenhle článek byl o ničem. Tak jsem se rozhodla, že vám dám vědět o svých crushech.

Aneb crush by se dal přeložit jako idol. To slovo měli rádi v redakci Brava, pokud vzpomínáte.

Tenhle článek jsem plánovala už déle, ale vždycky jsem to odložila, protože jsem nechtěla dávat do tohohle blogu tak přihlouplou věc. Potkala jsem jednu dívku, teď už spolužačku, která má skoro stejný vkus jako já. Ach, to bylo příjemné někomu říct o svém miláškovi. Občas jsem měla choutky říct něco nevhodnýho, ale přece jen ji ještě neznám příliš dlouho.

Občas si vážně připadám jako nadržený čuník. To spojení jsem toužila použít už dlouho.


Zayn Malik - ten se na top místě drží už pár let, achjo

Dylan o'Brien - díky němu jsem poznala jeden supr čupr séroš, kde těch hezounů je fakt spousta

Leonardo DiCaprio - žív v devadesátkách tak mým jediným snem je, no, vy víte

Austin Butler - snad jediný blonďák, ze kterého se mi podlamují kolena

Ashton Irwin - kudrnatý vlasy, co víc dodat




Je jich trochu víc, než jsem sem napsala. Poslední dobou docela přemýšlím, jaký typ kluků se mi líbí. Samozřejmě je to proto, že jsem aktuálně zakoukaná do někoho ze školy. No, já mám jasno, jen se mi to nechce říkat nahlas. Většina vyjmenovaných do mé charakteristiky kluka snů nezapadá. Není třeba se divit, nikdy jsem se nerada přichycovala jen k jedné variantě. Pokaždé je lepší mít otevřená vrátka.

Pokud jste teda celí nedočkaví, až řeknu, jak si představuju mého přítele snů, tak tady je vaše chvíle. Pokud si to třeba čte potenciální manžel.

Trochu se to vyvrací s článkem o své orientaci, ale who cares.

Určitě by měl být vysoký nebo alespoň o půl hlavy vyšší než já, protože boty na podpatku fakt mám ráda a nechci nadosmrti chodit v botaskách. I když to po většinu času dělám.
Na čem docela ujíždím jsou muži se snědou pletí. Ne černá, ne bílá jako průhledný papír. Takové přirozené opálení. Ach, vypadá to tak cizokrajně, přitom tak neodolatelně. Žejo. (naší početnou menšinu neberu v ohled, aby nedošlo k omylu)
Když už tu máme zmíněnou snědou pleť, nesmím zapomenout na tmavé, černé vlasy. Zvlášť pokud se vlní. Ne afro, bože. Když už, tak jen na světle hnědých vlasech. Nemyslím někoho konkrétního, vůbec ne.
K černým vlasům by si asi normální holka přimyslela modré oči. Haha, já si prosím tmavé. Ať tam nic zbytečně nezáří (kromě zubů) tmavá je dobrá.Tmavé oči jsou tajemné a tajemnost je sexy.
Ale abych tu nevypadala příliš povrchně, musím z povinnosti napsat, jaký by měl být uvnitř. Již odkazovaný článek vám ukáže, že já s chlapci neměla ještě žádnou tu zkušenost. Proto jsem tak naladěná na určitou dokonalost.
Musí být chytrý. Rozhodně. Teď jsem si vzpomněla na spolužáka, který má také tmavé, ale mastné vlasy, poďobaný obličej a sbírá kartičky Pokémon. Typický šprt, ten aby mi nechyběl ve třídě náhodou. A pak je mi asi už všechno docela volný. Ještě aby měl stejný smysl pro humor a byl taky malý nadržený čuník, ať se někdo mým uchylným vtipům občas zasměje. Pak by mohl být přemýšlivý, abych mohla s někým vést hloubavé konverzace. A podobný hudební vkus, i když mít rád to samé co já, to by musel být trochu divnej. Vždyť já mám ráda všechno. (mohla bych udělat článek zase na písničky, docela jsem na to zapomněla)
Pokud si to čte někdo, kdo se v tom vidí a nedejbože o mě ví i ve skutečnosti, prosím, nedávej to najevo. Nechtěla jsem být nijak konkrétní. Vlastně ani nejsem.
I'm so confused. A nikdo to neví, chjo.


To by mohlo být všechno. Asi jo. Jsem zase z toho vyšťavená, při té škole mě to hrozně vysává a nemám na nic čas. Nebo spíš sílu, to je to správné slovo. Čas by se našel, ale chuť se do toho pustit mi chybí. Snad se to změní, ale realita, že každý den přijedu nejdřív v půl čtvrté je vyčerpávající už jen na pohled.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Fredy Fredy | Web | 21. september 2016 at 8:26 | React

zajímavé...

2 Lianna Aune Ellusive Lianna Aune Ellusive | Web | 21. september 2016 at 14:39 | React

Máš to tu moc hezké. Skoro mám chuť vrátit se zpátky na blog.cz :)

3 Christelle Christelle | 21. september 2016 at 16:38 | React

[2]: děkuji :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement