Polemizování nad orientací

2. september 2016 at 21:10 | Christelle |  Personal crap
Každý si představuje nějakou budoucnost. Včetně mě, i když já si tu svou vykresluju na svůj věk až příliš pohádkově. Ale občas mě přepadne taková chvilka, kdy začnu myslet možná až příliš opravdově. Reálně. No, prostě tak, jak by to skutečně mohlo jednou dopadnout.
O tom, že jsem v komunikaci velice špatná, už jsem psala. Ale o té myšlence, kterou vám za chvíli sdělím, jsem ještě nikomu nikdy neřekla. Ani nemám komu. Po tom, co se děje s mojí "BFF" ze základky už ani nikomu věřit nechci. Ale o tom se rozepíšu v jiném článku, i když bych jí tolik pozornosti věnovat nechtěla. Prostě jsem vůči ní a vůbec vůči všem nějak zahořkla.

Ale teď chci konečně přejít k hlavní náplni tohohle článku.

Už od malička jsem vyrůstala v dívčím kolektivu. Ať si vzpomenu zatím na jakoukoli etapu mého krátkého života, všude byly převážně jen dívky. Začala bych od svého útlého dětství, kdy mojí největší kamarádkou byla má sestřenice. Přestože mám bratra a dokonce dva bratrance, mé vztahy k nim zůstaly velice chladné na nějaké kamarádění. Pokud rozumíte. S bráchou to je fajn, ale pět let rozdíl je vidět.
Ve školce to bylo poprvé - a skoro naposled - jiné. Sice jsem tam kvůli jisté věci, mhm věci, nebyla dostatečně dlouho jako ostatní batolata. Ale i přes to jsem tam teda pár kamarádu opačného pohlaví měla, div ne, že to nebyli ti největší kamarádi ze všech, který jsem tenkrát mohla mít. Znáte to, kamarádství ze školky, jak silné pouto to asi musí být. Mimochodem, ani s jedním se dnes už nestýkám a vsadila bych se, že kdybych je potkala, tak bych je nepoznala.
Pak se tu objevila má první základka, kde poměr dívek a chlapců byl téměř vyrovnaný. No, stejně jsem byla jen v hloučku holek, kterým v té době přišli kluci trapní a nechutní. I když samozřejmě nějaká výjimka, která stála za hřích, tam byla. A byl to chlapec, abyste věděli, jelikož se článek schyluje na druhou stranu.
V té škole jsem byla dva roky a poté se přemístila do jiné, kde učila maminka. Byla to menší škola, kde nás ve třídě "plných" malých třeťáčků bylo jen asi deset. A z toho dva chlapci, kteří stejně byli divní. A taky že pořád divný jsou i do nynějška. V o rok mladším ročníku jsem si tenkrát našla kamaráda. To bylo naposled, kdy jsem mohla nějakého chlapce považovat za dobrého kamaráda.
Do páté třídy jsem šla opět jinam. Já asi musím nosit smůlu nebo co, prostě mi to není souzeno, ale v té třídě bylo necelých dvacet dívek a asi jen sedm chlapců. Ono to v té třídě bylo stejně divné, neboť až do devátého ročníku byly utvořeny skupiny, kdy kluci tvořili jednu a dívky asi tři, čtyři. Samozřejmě se to nikdy nesmělo pomíchat.
Taky třikrát jsem byla na táboře, kde jsem si povídala zase jen s dívkami. Neznala jsem je tam a těžko se seznamuji, takže jsem byla ráda i za chatku, na které jsem spala, že se se mnou bavila. A o tom, proč za mnou asi opačné pohlaví neběhá se bavit nemusíme. Ten, kdo to ještě nepochopil, má asi pěknou postavu, hezké rysy, krásné vlasy, milou povahu. Já jen těžko můžu ne jeden z vyjmenovaných bodů přitakat.

Dřív jsem si to asi nijak neuvědomovala, ale tohle na mě mělo šílený vliv. Ať chci či ne si to přiznat, nedokážu se normálně bavit s opačným pohlavím. Prostě to nejde. Nevím jak s nimi mluvit, nevím o čem si povídat, nevím jak se chovat.
A to je veliký hendikep pro někoho, kdo si sní o princi. Nebo aspoň o tomhle hezounovi. Neodsuzujte mne jen kvůli němu, prosím.
Momentálně se docela dobře kamarádím s jednou slečnou, která je, jak to říct hezky, ale ne formálně, na stejné pohlaví. Od té doby mi mou hlavu napadá otázka, zda ji nebudu následovat. Dlouho jsem si to nijak nepřiznávala, také to bylo jen z hecu na táboru, nic víc, ale poprvé jsem někoho políbila. Shodou náhod to byla dívka. Nic to pro mě neznamenalo, ale kdybych to někomu takhle podala, ono se to ani jinak podat nedá, asi by každého napadlo to samé.

Vždycky se mi muži líbili. Od svých školních let jsem neustále měla své idoly. Jak z plakátu, tak z ulic, z chodeb ve škole. Vždycky někdo byl. Však mě to minulý rok, opravdu už tomu bude rok panebože, totálně vyvedlo z míry.
Takže teď se nám nabízí otázka proč jsem svůj první polibek věnovala dívce a ne chlapci, když tvrdím, jaká jsem hetero?
Protože, nesnáším začínat odpovědí tímhle slovem, ale budiž, už prostě nevěřím, že se s nějakým chlapcem sblížím natolik, abych tohle udělala. Moje já mi to nedovolí. I když bych chtěla, fakt. Vždyť mi i několik "frajerů" napsalo, nebo se ke mně chovali kdovíjak mile. Ale já to v té chvíli buď nepochopím, anebo pochopit nechci. A to je veliký problém, dámy a pánové. To je problém nadměrných velikostí pokud se chci jednou vdát za muže.


Takže mou opravdovou odpovědí na celý tenhle článek je takový, že asi budu teplá. Dokážu si sebe představit, jak bych nějakou dívku mohla mít víc než ráda. Opravdu si to dokážu představit a jednou to i zkusit. Ale muž je prostě muž, alespoň v jistém případě, a ten se nahradit nedá. Bohužel bohudík s dívkami se mi vždycky líp navazovalo přátelství a můžu s nimi mluvit, aniž bych dlouze přemýšlela, co vlastně řeknu. Cítím se s nimi uvolněně a nemusím se pořád kontrolovat, kdežto s muži se cítím velice nekomfortně.
Možná se to časem změní, ale má víra v to už není příliš veliká, zvlášť když jsem se dostala do nové třídy, kde nejen že se všichni znají, takže nikdo se nechce bavit s černou ovcí, ale opět je to holčičí kolektiv tvořen ze sedmi chlapců a dvaadvaceti dívek.
Mé sny o princovi, který pro mě koupí celý pohádkový les, kde bude nejen perníková chaloupka plná perníku nebo obří plantáže jisté zelené rostlinky, pomalu mizí a nahrazuje ho život, kde mě homofobní rodiče pošlou z domova pryč, aniž by pochopili, že to má docela jiný důvod.

 

7 people judged this article.

Comments

1 Tulačka Tulačka | Web | 2. september 2016 at 21:56 | React

Jsi můj člověk holka :) upřímně, jsem na tom stejně jako ty - až na to, že já se nekamarádila tak nějak s nikým. Ale s holkama to vždycky šlo nějak tak lépe, nějaký ten rozhovor mi nedělala problém, ale kluci byli prostě velké NE. Postupně jsem došla k tomu samému co ty - že prostě asi nebudu mít nikoho, a nebo to bude holka.
Pak mi jako blesk z čistého nebe vletěl do života kluk, který se stal mým přítelem - ale myslím, že to není ani tak podstatné :)
Ono totiž ve finále nezáleží moc na tom, jestli je to holka nebo kluk. I kluk se může chovat jako holka - ne kecat o nehtech a oblečení, ale mít citovou jemnost, věrnost, může být upovídaný a mít všechny ty vlastnosti typické pro dívky - stejně jako dívka může být zase klučičí, že si moc srdíčko vylévat nepůjde atd.
Nikdo nemůže říct, jestli ti do cesty neskočí kluk, se kterým si najednou na 1000% sedneš - stejně jako nikdo nemůže vědět, jestli se neobjeví v tvém životě holka, se kterou si na 1000% sedneš. Jednou někdo přijde a ty zjistíš, že s ním to prostě jde. A myslím, že pak už to pohlaví nějak tak půjde stranou :)
P.S. můžeš (a nemusíš, to se z tohohle nedá tolik poznat) být bi jako já, s preferencí k mužskému pohlaví. Nějak to prostě dopadne - hlavně se s tím nestresuj, dej tomu volný průběh a občas jemně vyjdi příležitosti naproti a uvidíš :)
mimochodem, svět je malý - po projití tvých sociálních médií jsem zjistila, že máme dokonce společnou kamarádku z "normálního" života :)

2 Christelle Christelle | Web | 3. september 2016 at 19:27 | React

[1]: Děkuji ti za krásný komentář, alespoň vím, že v podobné situaci nejsem sama. :)
Nad tou bisexualitou jsem už přemýšlela, akorát v dnešní době je to v podstatě jen móda, zvlášť když to o sobě tvrdí dvanáctileté slečny :D

3 Starková Starková | Email | Web | 17. september 2016 at 22:27 | React

Mate, věčný problém je, že člověk procházející si dospíváním a podobnými shits, to takhle prostě z velmi velkého procenta má. Je to na nic, je to hodně na nic. Na totální gay zjištění si lidi většinou musí docela dlouho počkat...
Komentář slečny přede mnou obsahuje přesně to, co bylo potřeba ti napsat.

A bisexualita je v dnešní době fakt děsivý pojem, člověk o sobě nemůže jen tak tvrdit, že je bi, aniž by se stal terčem soustavného hejtování...

Má rada je sice dost na hovno, ale: Nech to plynout. Pokud se do někoho zamiluješ, bude fakt fuk, co je ona osoba za pohlaví.

Nom, sice moje dodatky zní jako jiná formulace Tulaččina komentáře, ale vážně, nic jiného se s tím dělat nedá. (Podívej se na mě -,-)

Přeju hodně štěstí a všecho <3

4 R. R. | Web | 10. october 2016 at 11:44 | React

legrační mi na tom přijde, že podle fotek rozhodně nejsi podprůměrně hezká (rozhodně máš hezké rysy, to minimálně, a vlasy taky...) a navíc mi přijdeš ještě docela mladá na to, dělat o tomhle závěry.

co se týče komunikace s opačným pohlavím, možná z toho děláš prostě jen zbytečnou vědu :D sama jsem s klukem nebyla schopná normálně promluvit ještě asi půl roku po tom, co jsem začala chodit se svým - teď už teda bývalým - přítelem. ale postupem času, zvlášť když muže začneš chápat stejně jako ženy, tudíž v nich přestaneš hledat potencionální partnery (což byl můj obrovskej problém), zjistíš, že tam zase takovej rozdíl není.

tolik bych na to netlačila. ona je sexualita docela složitá věc a mně osobně přijde, že čím víc se člověk snaží se nějak pojmenovat, tím větší bordel v tom má.

5 -DarkSoul -DarkSoul | Email | Web | 10. october 2016 at 12:16 | React

Zní to jako by ses rozhodla být na holky, jenom protože se ti nedaří najít kluka. To je špatně.

Já to mám třeba tak, že mužské tělo shledávám krásným, líbí se mi hodně kluků, většina mých oblíbených postav a celebrit jsou mužského pohlaví, ale neuměla bych si s nimi představit život. Je pro mne příjemnější a realističtější představa, jak se držím za ruku s dívkou, jak s dívkou žiju a jak dívku miluju.
Identifikuji se jako bi, většinou ale říkám, že "jsem prostě na holky". A vím to jistě. I když ne tak jistě, abych naprosto vyloučila vztah s klukem, přestože mi to nyní připadá nemožné.
Tvůj případ vážně může být jen popud nebo vysvětlování svých chladných vztahů s chlapci. Podle mě ale u otázky sexuální orientace nerozhoduje fakt jak moc se s jakým pohlavím bavíš, ale spíš s kým si představuješ svůj život. A když si ho představuješ s "princem" mužského pohlaví, asi lesba nebudeš. Každopádně opravdu se nezařazuj do škatulky, obzvlášť když jich tu je tolik (biromantická asexuálka např,..)

6 Liška Liška | Web | 10. october 2016 at 17:01 | React

Nevím kolik ti je, ale souhlasím s první větou DarkSoul.

Je skvělé, že umíš alepsoň navázat přátelství s dívkami a cítíš se uvolněně a přirozeně. Jenomže věř, že s pohlavím, které tě přitahuje, nebo s někým kdo se ti líbí, zkrátka tu nervozitu a zaskočenost pocítít musíš. Trošku mi připadá, že máš někde v sobě blok, který ti nedovolí spřáhnout se s chlapci, muži. Je to zvláštní, nejsem žádný odborník (možná bys sama mohla nějakého odborníka zkusit?), spíš mě překvapuje, že ač si měla bratra, neumíš opačnému pohlaví porozumět. Věřím, že to může mít spoustu příčin. Od stydlivosti, strachu ze zklamání, až po to, že tě třeba opravdu přitahují ženy. I když popravdě, tohle slůvko si nepoužila. Pouze píšeš o tom, že je ti s nima fajn. To i mě, ale rozhodně mě nepřitahují :)

7 poutnik36 poutnik36 | Email | 10. october 2016 at 17:40 | React

Kdybych se rozhodl být gayem pokaždé, když dostanu kopačky nebo když to prostě nevyjde, asi bych byl teplejší než Slunce. Jsem 2,5 roku sám a rozhodně se nehodlám vzdát. Neházej hned flintu do žita jen protože něco nejde.

Tobě prostě chybí přesvědčení a raději celou věc hned odsoudíš, než abys ji zkusila. Život je moc krátkej na to, zabývat se takovými hloupostmi. Potřebuješ prostě jenom víc trénovat s klukama (začal bych komunikací). Choď na akce, do klubů, zkrátka mez lidi a časem se do toho dostaneš. ;-)

8 Bublushka Bublushka | Web | 10. october 2016 at 17:54 | React

já si myslím že to je prostě proto že jsi vlastně ještě nepotkala "toho pravého" nebo někoho kdo se ti jako ten pravý zdá
to že kamarádíš s holkama je vlastně spíše normální (i když třeba já si vždy o trochu víc rozuměla s klukama)
nevím kolik ti je, ale myslím že časem přijdeš na to, na jakou "stranu" patříš a taky mladí experimentují- viz tvůj první polibek s holkou, nic to neznamená... třeba někdy vztah s holkou zkusíš- ale stále to může být jen experiment a nakonec budeš na chlapy
já sama měla první vztah i polibek až v devatenácti, předtím se mi dlouho líbil jeden kluk, ale nikam dál to nevedlo... ani mi vlastně žádní kluci moc nepsali to až později...(a to jsem prž hezká a mám dobrou postavu... ale asi vadná, nevím XD) a moc jsem to neřešila- jednou jsem se i přistihla že se mi fakt líbila jedna holka a trochu jiným způsobem (podobně jako když se mi líbí kluk) ale jsme si jistá že na kluky jsem, ale možná tam něco z té druhé strany ve mě bude protože i v různých věcech nejsem jako "holky" a někdy si holkama fakt nerozumím
každopádně v tvém případě bych se tím netrápila- nech tomu čas a nějaký pravý či pravá se časem najdou- uvidíš ;)

9 Anchor Anchor | Email | Web | 10. october 2016 at 19:50 | React

[2]: To fakt i děti o sobě tvrdí, že jsou bi? :D Jako znenadání jsem začala kolem sebe slýchat, že je teď strašná móda být bi, ale ještě jsem se s tím nesetkala! :D

Jinak taky se neumím bavit s opačným pohlavím (vlastně ani moc s holkami, pokud jsou to zmalované bárbíny, co vymetají párty a povídají si o módě a koukají na mě jako na ***, a že takových holek je celkem dost) :D

10 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 10. october 2016 at 21:03 | React

"Přeorientovat" se na opačné pohlaví jenom proto, že nechceš být sama, mi přijde dost trapné. Sama se nebavím skoro s nikým opačného pohlaví, protože je ve svém okolí nemám, a jasně, že bych chtěla mít přítele, ale raději být sám, než s někým, koho nebudeš milovat, nebo s kým budeš cítit, že to není ono.

11 Jane Jane | Web | 10. october 2016 at 21:57 | React

Myslím, že kdo nad svou sexuální orientací, alespoň na vteřinu nepřemýšlel, lže. Podle mě to není ani tak o sexu, ale o citech... Když jsem se k této otázce měla vyjádřit já, použila jsem něco v tom smyslu, že si vedle sebe představuju princeznu a ne prince. Myslím, že v tu chvíli bylo jasno.
Hele, jsi mladá, nemusíš se škatulkovat teď, hned, okamžitě... A nemusíš to dělat nikdy. Každý za to stojí, ať už je jakkoliv...

12 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 19. october 2016 at 21:05 | React

Já začínám mít pocit, že "špatný v komunikaci" začíná být každý -_-

To, že nemáš vřelý vztah s bratrem neznamená, že si to s cizím (jiné geny) chlapem nemůžeš rozdat ob hodinu každý den, z toho a ani ze školky nebo základky bych nevyvozovala, že si nemůžeš najít partnera.

Hele, homosexualita "z nutnosti" když jsi na svobodě a ne ve vězení mi vážně přijde jako ubohost. Promiň, ale musím ti to sdělit i když to asi nechceš číst.

Taky jsem se nikdy nedokázala kamarádit s klukama, můj první klučičí kamarád, který se mnou kamarádil dýl a pořádně byl nakonec i můj první kluk. Asi se taky s klukama nedokážu pořádně kamarádit, možná jsem na to moc odtažitá a jemná. Nevím.

To, že s klukama nedokážeš navázat normální konverzaci neznamená, že se ti to jednou nepovede- sponntáně. Jednoduše choď mezi lidi, na místa, kde je ti dobře a dělej, co tě baví a když se do toho někdo přimíchá (opačného pohlaví) možná na ty zábrany zapomeneš- a pokud se tak nestane, budeš i tak dost plná hezkých zážitků. Ale na homosexuálku si nehraj, pokud to tak necítíš, takových "teplých" běhá poslední dobou po světě víc než je statisticky dokázáno, jen proto, že je to moderní. Jsou to takové trosky.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement