Pokud chci, můžu být kýmkoli

23. september 2016 at 10:30 | Christelle |  Weekly topic
Jak moc bych se toužila vidět cizíma očima. Přece jen, to jací jsme uvnitř většina lidí stejně nepozná, vidí nás úplně jinak, ne tak, jak bychom chtěli. A nebo ne?

Už když začneme u vzhledu. Nevím, zda jsem jediná, ale taky si říkáte u zrcadla, jak jste přitažliví, hezcí a podobně? Neříkej, že jsi nikdy neslyšel o tom, jak američtí vědci zjistili, že my lidé se v zrcadle vnímáme šestkrát krásnější, než jsme doopravdy. Pokud je to pravda a já sebe vidím o tolik hezčí, než jakou mě vidí ostatní, pane bože, omlouvám se. Omlouvám se, že lidé na mě musí koukat každý den a vidět tak ošklivý xicht jako je ten můj.
Na druhou stranu bych chtěla vidět, jak se hezcí lidé vnímají v zrcadle. Vždyť když už je někdo hezkej, tak jak může být ještě hezčí? Achjo, to je nefér. Zaplaťte mi prosím plnohodnotnou přeoperaci celého obličeje. Není to jen pro mě, ale i pro vás, abyste mě nemuseli vidět takovou, jakou nejspíš asi jsem.

Stejně se s tím nesmířím a určitě vypadám dobře jak v zrcadle tak i ve skutečnosti. Ne, opravdu ne, volám o pomoc, prosím!

Nicméně vzhled asi z větší části nezměníme, ale to, jací jsme uvnitř, už ovlivnit můžeme. Z jisté části.
Pokud máte kamarády ne jen ze třídy, ale i z okolí, což já jich moc nemám, ale i ta troška stačí pro tento příklad, tak určitě víte, že ne s každým se chováte stejně. A to je ono. Možná tvrdíte, že za to nemůžete, ale opak, si myslím, že je pravdou. Protože ostatním ukazujeme jen kousek, jen malou poličku z celé obrovské skříně, kterou jim ukázat chceme. A občas jim neukážeme to samé. Otevřeme jedny dvířka a necháme nakouknout buď jen na trička nebo na kalhoty, při štěstí ukážete té pravé osobě oboje. A nebo nemusíte ukazovat nic, protože na dveřích je zrcadlo. Tímhle přihlouplým přirovnáním chci jen říct, že to, co skrývá naše skříň vlastně nikdo doopravdy neví, kromě nás. No, někdy i včetně.

Jen tak ze srandy, zkuste se pohrabat ve své skříni. Našli jste něco, o čem jste neměli tušení, že to tam je?

Pokud chci, aby jistá osoba o mě věděla, že mám ráda basic trička, budu nosit jednobarevný nudný trika.
Pokud chci, aby o mě lidé věděli, že jsem fanda do fotbalu, budu nosit věci s logem daného klubu.
Pokud chci, abych byla známá návrhářka, budu nosit své oblečení.
Pokud chci, aby mě znali jako kosmonauta, budu nosit astronautský oblek.
Pokud chci, pro ostatní bych mohla být kýmkoli.

Co když ale to chtění přebije mou vnitřní rovnováhu a pak v podstatě ztratím identitu, protože se budu schovávat za to, co chci? Co se stane potom?
Co?
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Fredy Fredy | Web | 23. september 2016 at 11:00 | React

to já mám radši hokej než fotbal...

2 Eliss Eliss | Web | 23. september 2016 at 13:17 | React

Hodně lidí soudí právě podle vzhledu, a to mi dost vadí...

3 Anita Anita | Email | Web | 23. september 2016 at 13:40 | React

Velmi pěkný článek, dosti k zamyšlení. Jsem s  tebou za jedno v tom, že každý z nás dává určitým lidem znát jen kousek ze sebe. Avšak, být tím skutečným z nás nedělá někoho jiného, pokud chceme změny. Pokud chceme cokoliv. To k tomu patří, stále se objevovat.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement