August 2016

Wattpad, vodpad, odpad

30. august 2016 at 20:46 | Christelle |  Personal crap
Dá se tenhle webový portál popsat jinak?

Nedávno jsem opět narazila na tuhle stránku. Pokud jste o ní do nynějška neslyšeli, jedná se o stránku, kam každý, kdo si založí profil, může vkládat své výtvory v psané podobě. Ale není to blog, přidávají se tam jen "knížky" od amatérských pisálků, jako jsem například já.

Dřív, řekněme v zlaté éře One Direction, jsem tam chodila neustále. Měla jsem i aplikaci v mobilu, kterou měli výborně udělanou. A jako ta nejoddanější fanynka jsem tam četla různé fanfikce na již zmiňované chlapce, dokonce jsem se snažila i nějakou napsat.
V té době, asi dva roky zpátky, se ten web docela rozjel. Nevím odkdy, ale když jsem to začínala číst, množily se tam už české příběhy. A leckdy ne příliš kvalitní.

Pro psaní příběhu či jakékoliv jiného literárního útvaru by člověk neměl zapomínat, že hlavní a nejdůležitější částí je promyšlený a neokoukaný příběh. Ale co chcete po dvanáctiletých dětech, vždyť ani v dnešní době nejsou ty populárnější a nám známější díla natolik originální jako to bývalo kdysi.
Když už teda je vymyšlený, spíše přepsaný scénář jiné knihy či filmu, příběh, pak bylo na řadě už psaní. A k psaní patří gramatika, která kde jakým děvčatúm opčas chiběla. Jako kdyby vynechaly pár let na základce, shoda podmětu s přísudkem není důležitý, vždyť to stejně nikoho nezajímá, zbytečnost. A co teprve čárky ve větách? To už vůbec není potřeba jelikož když to člověk čte tak nepotřebuje nějaké oddělování dá se to pochopit i bez toho a každého to jen mate.
A pak tu byli ty nejvíc mainstream děti, které uz ani kpsani nepotrebovali diaktryku a jedou si svuj style. A ti teprve měli kvalitní příběhy.

Ach jo. Teď bych tady mohla popsat svůj příběh, který jsem tam vkládala. Taky to udělám, ale jen kvůli nostalgické náladě. Byla to fanfikce na mého doposud oblíbeného, bohužel bohudík, Zayna, do kterého se zamilovala, nečekaně, jedna obyčejná dívka, a pozor, hlavní překvapení, která měla rakovinu. Dílů nebylo více jak jedenáct, konec v nedohledu, ale oblíbené to docela bylo, né že né. Ale na svou obranu, která musí být fakt veliká, jelikož název jsem pojmenovala jako pravá hipsterka anglicky a ještě k tomu s chybou, má gramatika byla vždycky dobrá. A to jen proto, že jsem psala do Wordu, kde se mi to automaticky upravilo. Ale už jen díky téhle vychytávce jsem byla na tom líp jak polovina Wattpad pisálků.

A pak se nedivte, že se Wattpadu říká vodpad. Protože většina děl ten odpad opravdu je.
Samozřejmě, že se tam najdou i kvalitnější příběhy, které pak můžou jednou tvořit knihu za výlohou v knihkupectví, ale těch je málo. Jak už jsem psala nahoře, nedávno jsem se tam zase podívala. Jen ze zvědavosti, jak to tam vypadá dnes. Našla jsem si tam pár příběhů, které jsou docela dobré, na chvíli zabaví. Možná, že už ty děti, které předtím psaly braky už vyrostly a nyní píšou kvalitněji. Co já vím, nesleduju to tak dopodrobna. Jen jestli ale hledáte obyčejně neobyčejný příběh bez žádných celebrit, tak ho najdete stěží. Většina děl jsou jen fanfikce.
Ale když člověk hledá, tak najde.
Ještě na jednu věc bych chtěla ukázat. Nevím, jestli se to objevuje i teď, ale tenkrát se rozmohlo přepisování opravdových knih. Kdybych byla tenkrát taková jako dnes, tak každou přepsanou knihu na Wattpadu nahlásím. Protože tohle se nedělá. Na to jsou určitá práva, která ty děti nevlastní. Hlavně, že každý si svůj příběh autorizuje a pak něco opravdového…
Ach, jsem se rozhořčila. Snad mi rozumíte.
Nicméně pokud jste na Wattpadu aktivní a nehledáte přímo fanfikce, tak můžete omrknout moje dílo, které jsem tam dala teprve nedávno. Docela mě chytlo psaní drabble, ale to jen proto, že je to napsaný hned, nemusím dlouho přemýšlet nad dějem jako u dlouhých příběhů. Jsem hold líná. To jsem odbočila, chtěla jsem vám jen dát odkaz na svou "Sbírku drabbles", kam vkládám své výtvory. Klidně mi dejte i hvězdičku, potěší to.

Mějte rádi odpad, vždyť i v popelnici se občas najdou unikátní kousky.

|drabble| Hlas v prázdném pokoji

25. august 2016 at 14:40 | Christelle |  Poetic moments
Stála a dívala se z okna. Už si pro ni jde. Kéž by dokázala nějak zabránit jeho hlasu, jenž se jí vloupal do mysli. Teď už bylo příliš pozdě.

Jak jsi mohla zapomenout?
Jak jsi mě mohla odepsat ze svého života?
Mně neutečeš!
Jdu si pro tebe!
Nepřipomíná ti to něco?
Podívej se na mě!
Vzpomínáš si?

Ten hlas byl všude. "Já nevím, kdo jseš!" zařvala hystericky a složila se k zemi. Stočila se do klubíčka a bradu přitiskla ke kolenům. "Nedokážu si na tebe vzpomenout, já nedokážu…" zašeptala a nechala slzy volně stékat na podlahu v prázdném pokoji.

rain, hand, and grunge image grunge, dark, and sad image dark, light, and old image

Na klavír se musí umět hrát

23. august 2016 at 21:22 | Christelle |  Personal crap
Mám chuť psát, ale poslední dobou jsem bez nápadu. Chci napsat něco o sobě, něco o svých pocitech, ale když se to rozhodnu udělat, skončím u pěti řádků. A to opravdu není na článek, aspoň ne na můj blog.
Nyní tu sedím, poslouchám různé klavírní skladby a popíjím čaj s mlékem.
Pokud máte taky rádi tenhle žánr, nevím, jak to mám jmenovat, asi vážná hudba?, napište mi nějakou inspiraci do komentáře, ve vážnější hudbě, mohu-li to tak jmenovat, se opravdu jistě nevyznám.

Mám se víc nerada než ráda

17. august 2016 at 2:32 | Christelle |  Inspiration
Já jsem člověk, který se napůl nenávidí, ale na druhou stranu jsem egoista. Díky tomu mě napadlo udělat "něco jako tag" ve smyslu, že napíšu pár věcí, co na sobě nemám ráda, co nechci, abych dělala a tak. Pak, aby to nebylo příliš depresivní, bych to vyrovnala stejným počtem věcí, které na sobě už ráda mám a jsem za ně vděčná.
Na jednu stranu se zakopu do stinných stránek mého já, které nahlas neřeknu, ale na druhou stranu si polichotím. A ještě se k tomu něco dozvíte o mé osobnosti.

Jestli to někoho inspiruje, může to zkusit také. Práva si na to brát nebudu. K čemu, že jo.

Filmy || Přes prázdniny

14. august 2016 at 11:06 | Christelle |  Inspiration
Co jsem viděla přes prázdniny a zůstalo to tak nějak v mé paměti. Spíše teda ve složce plné pirátsého materiálu. Říkejte si, co chcete, ale kdo z vás si nikdy nic nestáhnul? Hry, filmy, hudbu, obrázky...
Nebudeme si hrát na svaté, že ano.

Mám pár filmů, které bych vám chtěla ukázat, neboť ve mně nechaly nějaké ty pocity. A není jich málo, po delší době bych mohla udělat vážně dlouhý článek. Tak doufám, že vám aspoň při výběru filmu na večer trochu pomůžu, aby to nebyl jen zbytečný článek.

Napsáno ve hvězdách

12. august 2016 at 17:05 | Christelle |  Weekly topic
Konečně téma, o kterém jsem chtěla napsat už dlouho. No, možná i napsala, ale nepamatuji si to příliš jasně. Náhody neexistují. Místo abych to vyvrátila, chtěla bych spíše s tím souhlasit.

Nejsem astrolog, vůbec ne, ale přesto věřím v nějaký ten předepsaný osud ve hvězdách.

Podíváte se na noční oblohu posypanou zářícími tečkami, která tvoří jednotlivé příběhy. A nikdy se nezmýlí.


Už si docela vzpomínám, na ten článek, kdy jsem se nad tímhle zamýšlela. Tak to pojďme vzít z jiného konce.


Řada lidí v náhody věří. To vím z vlastní zkušenosti. Mnozí dávají za vinu neobvyklé stavy právě již zmíněným náhodám. A taky proč ne, jde to lehce vysvětlit, člověk nad tím nepřemýšlí. Prostě uklouzla, to se stává, je to jen nehoda, náhoda. Ale řekněme, když uklouzne každý rok na tom samém místě, pokaždé když ta kaluž zamrzne, dá se to vysvětlit jako jen náhoda?

Já tvrdím, že ne. Není náhoda, že člověku se stane něco náhodně. Haha, vtipná věta. Když se vám v náhodném přehrávání na youtube spustí písnička, kterou neznáte. Ale poté si ji oblíbíte, zamilujete si jí. Budete děkovat za tu náhodu, že vám youtube vybral zrovna tuhle písničku. Přitom v tom je určitý systém, takže ty písničky rozhodně nejsou náhodně generované. Představte si, že si pouštíte například svou oblíbenou zpěvačku, třeba Selenu, ne že bych ji milovala, ale, heh, má ji docela hodně lidí rádo, tak budiž, a po skončení se vám zpustí Karel Gott se svou Dělovou ránou. A aby to mělo nějaké pokračování, tak vám tam vyběhne desetihodinová Nyan Cat a pokud vydržíte a přetrpíte si půldenní mučení, bude na vás čekat úžasný cover s názvem Řízek od Pavla Řehoře, mimochodem, doporučuji pustit, tomu už bych mohla říkat náhoda. Ale takzvaně "náhodně generované" písničky, kdy vám z Rihanny přeskočí na Katy Perry, opět vtipně napsané, zatleskej mi, opravdu, není jen tak. Všude vám o náhodách lžou.


Všechno už je předem naplánovaný. Přesně jako ve hvězdách.


Bylo by tak hezké věřit tomu, že někde hluboko ve vesmíru, nebo kdekoliv jinde, kde je něco neprozkoumaného, tajemného, třeba koutek našeho mozku, co já vím, je napsaný scénář toho, co se nám kdy stane. A my se toho musíme držet, protože vlastně nic jiného pořádně neumíme. Jen hrát podle not. A někdo si ty noty musel vymyslet. Bohu bych zásluhu nepřidělovala, neboť v něj tu víru nemám, ale hvězdám, ano, to zní už lépe.

Delší dobu přemýšlím nad nějakým tím osudem, protože mi prostě "byla to náhoda" nestačí. Jako když brečíte, obrazně řečeno, protože já nebrečím, no aspoň ne pro tohle, že jo, kvůli tomu jak vás nějaká láska nechala jít. Asi to tak mělo být. Prostě vám to hvězdy nepřály.

Ok, vůbec jsem se nechtěla dostat k tomu přeceňovanému, citově vydírajícímu a až příliš zpropagovanýmu filmu. Knížce. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale… Ale. Nemám toho příliš načteno, přesto však jsem velmi náročný čtenář.


Ale to jsem trochu odbočila. A náhodou to nebylo, kdyby vás to napadlo.


I když, u těch knih bych mohla zůstat. Spousta knížek, alespoň těch young adult, má v sobě takovou tu "mimochodem" náhodu. Dívka se přistěhuje do nového města a objeví tam kluka svých snů. Při troše úprav bych touhle větou mohla vystihnout každý druhý příběh pro náctileté dívky. Ale je to opravdu náhoda, že tam toho chlapce potká? Ten chlapec tam bydlel už před ní, tudíž to, že viděl ve městě někoho nového, není nijak zvláštní. A ta dívka přijela s rodinou, jež měla nějaký důvod přijet. Takže náhoda, že se nachomýtla v blízkosti druhé polovičky, která bude tvořit přenádherný budoucí život, už není taková náhoda, chápete?


Prostě to jen měli napsaný ve hvězdách.


To, co nechala v lese

7. august 2016 at 16:00 | Christelle |  Poetic moments
V oblacích se zahřmělo a poté začaly k zemi dopadat lehké kapky. Obloha se zatáhla do temně šedé barvy, přes kterou ani sluneční světlo neprosáklo.
Dívka, která v tu dobu byla na lesní cestě vzhlédla. Pár kapek ji začalo stékat po obličeji, některé se jí rozprskly po brýlích. Stála uprostřed cesty jako socha. Nechala déšť po sobě stékat, jen se dívala do oblaků. Při dalším zahřměním sebou trhla. Z obličeje si stáhla své brýle, přes jejichž skla už nebylo nic vidět. Pokračovala v cestě.
Po chvíli už byla celá promočená, vlasy se jí lepily ke krku, mokré oblečení jí tížilo. Déšť neoslaboval, nýbrž přidával na síle. Dívka přidala do kroku, protože bouřka byla čím dál blíže a mezi stromy to nebylo příliš bezpečné.
Konečně její city vycházely na povrch. Celou tu cestu byla jako v transu, bez žádného svědomí, bez žádných pocitů. Jen šla jako mrtvola. Ale teď si začala uvědomovat tu absurditu. Začala se z ničeho nic klepat, ale zimou to nebylo. V létě nikdy nebývaly mrazivé bouřky. Chtěla těm pocitům zabránit, ale místo toho se jí vyplavily na povrch. Snažila se zatlačit své slzy, které se proudem řinuly z očí. Viděla rozmazaně. Částečně kvůli tomu, že neměla na sobě své brýle, ale i kvůli slzám, které se už mísily s dešťovými kapkami.

Propaluje mě pohledem jen proto, že nejsem příliš komunikativní

5. august 2016 at 21:57 | Christelle |  Personal crap
Tenhle týden byl pro mě velice náročný.

Začala bych tím, že jsem opět změnila vzhled mého blogu. Tím, že jsem si předtím zvolila za pozadí les, jsem zjistila, jak moc se mi líbí zelená barva. Ten les se mi opravdu líbil, ale já u ničeho tak jednoduchého dlouho nevydržím. Tak jsem zase experimentovala a zkoušela další a další obrázky, ale pořád to bylo stejné. Takové okoukané. Dostala jsem chuť vytvořit si něco svého a pustila se do toho, co teď vidíš. V jednoduchosti je krása. A zelená je krásná. Obrázky nejsou mé, nýbrž z weheartit, kde jsem pár dlouhých minutek projížděla kolekce a hledala takové, které ve mně dokážou vyvolat nějaké pocity.
Opravdu jsem na tenhle blog nechtěla dávat popisy svých vzhledů, ale pro začátek je to asi to nejzáživnější.