June 2016

Popište mi hudbu, prosím.

22. june 2016 at 21:24 | Christelle |  Poetic moments
Jak se dá popsat hudba?

Použijete na to notový sešit a začnete psát noty, tak aby to odpovídalo, nebo to popíšete slovy. Popsat něco nehmotného mi vždycky dělalo hrozný problém. Mám takové své myšlení, že přirovnávám cokoli k čemukoli. Protože přirovnání je mnohdy lehčí než hledat a lovit v paměti slova, která jen těžko popíší to, co vevnitř cítíte. No, tak to vnímám já.

Až praskne bublina

15. june 2016 at 20:28 | Christelle |  Personal crap
Pro někoho to je kreslení, pro někoho běhání. Když se řekne, něco při čem se dá odreagovat, každý si představí to svoje. A pokaždé se najde jiný způsob na odreagování. To je na tom pěkné, ta různorodost, to, že všichni nejsou stejní. Nedají se všichni hodit do jednoho pytle.
Ať už to je čtení nebo koukání na nějaké pořady, kdy vypnete hlavu a ponoříte se do příběhu, nebo jakýkoliv sport, díky kterému tělo vyplaví endorfiny a všichni jsou hned příjemnější.
A krásné je, že v tom nemusíte být nejlepší. Děláte to kvůli sobě, pro sebe, pro lepší pocit, aby člověk přišel na jiné myšlenky. Pokud někdo píše, tak to není pro to, aby si vydáním knihy vydělal peníze. Jde o to, se uvolnit.

Křehké jako sklo

13. june 2016 at 20:42 | Christelle |  Poetic moments
If only I could find the answer
To help me understand


Objevy: Písně II.

10. june 2016 at 15:00 | Christelle |  Inspiration
S novým měsícem jsem chtěla udělat vylepšené objevy, ale zjistila jsem, že můj nepříliš kvalitní fotoaparát, který nechce spolupracovat, ani nemá co nafotit. Abych mohla já udělaat něco jako haul, tak bych musela nově koupené věci shromažďovat tak půl roku, abych měla dostatek na něco zajímavého. No, ani beauty blogerka ze mě nebude, teda pokud vás zajímá nová řasenka jednou za půl roku. Takže žádný upgrade nebude, měsíční objevy, které záhadně vychází celkem na začátku měsíce, zůstanou u písní.
A tentokrát jich mám v zásobě hodně, ale zůstaňme u osmi nejzajímavějších, které se mi naskytly k poslechu.


Odsoudí vás dřív, aniž by vás poznali

8. june 2016 at 21:05 | Christelle |  Weekly topic
Snažila jsem si nějak představit, jak takové děti noci vypadají. Pokaždé mě to táhlo k temné stránce, o které se nikde nemluví. Taková stránka, která se před světem uzamkla, aby to nevypadalo, že je něco v nepořádku. Protože takové děti v pořádku nejsou, i když možná za to nemohou.
Odsuzovat někoho dřív, než ho jakkoli pozná, by se nemělo. Nikdy se neví, proč to dělají. Jak se k tomu ty malé děti dostaly, musí to mít těžší, než si to dokážeme představit.
Co kdyby vás také odsuzovali jen pro to, jak vypadáte?

Pohledy

7. june 2016 at 15:00 | Christelle |  Poetic moments
"Studie naznačují, že pokud máte s někým oční kontakt delší než 6 sekund bez mrknutí, toužíte po sexu nebo vraždě."

Tohle jsem našla na Instagramu na jednom profilu. Na Instagramu trávím docela dlouho, hledám, koukám, obdivuji. Když jsem tam uviděla výše zmíněný text, který byl na obrázku, už nevím jaké stránky, vybavilo se mi pár chvil, kdy jsem takový dlouhý oční kontakt zažila.

Končí ten čas, jenž byl plný nejhezčích nocí a dní? Spíš začíná.

5. june 2016 at 12:27 | Christelle |  Personal crap
Přijde mi, že sem nepíšu příliš osobní věci ze života. Na jednu stranu to je proto, že můj život není nijak zajímavý a klidně za celý měsíc se nestane nic důležitého. Potom to taky záleží, jestli chci o tom mluvit, nebo si to nechat pro sebe. Dala bych k tomu přirovnání, že jsem jako třešeň. Na povrch hezká, to co každý vidí. Ten kdo má chutě, tak si kousne, a jelikož třešně jsou tak malé, tak většinou ji sní celou a pozná, jak uvnitř chutná. Ale nikdo se nedostane pod pecku. Ta nikoho nezajímá, tak ji zahodí a nikdo nemá zájem tu pecku rozbít a vidět tajemství, které se ukrývá uvnitř. I když u mě by ta třešeň spíš vypadala zvenku nahnilá, uvnitř ještě víc a nakonec bez pecky. No, spíš zůstaneme u té sladké rudé třešně.