Iluze o přátelství

2. may 2016 at 18:17 | Christelle |  Weekly topic
Svět, který nás obklopuje. (Téma týdne)


Čím dál častěji mívám pocit, že se jedná o pouhou iluzi. Nyní se chci oprostit od světové politiky a globální situace. Tou iluzí jsem měla na mysli lidi. Povahy lidí, jejich chování.
Najít si v téhle době přítele, kterému můžete plně důvěřovat, svěřovat se s každou myšlenkou, názorem, je obtížnější, než se na první pohled zdá. Nevím, jaké slovo má větší váhu, jestli slovo kamarád nebo přítel, ale vždycky jsem měla v sobě zabudovaný řetěz začínající:
cizinec -> známý -> kamarád -> přítel

Asi to mám špatně uspořádané, neboť jsem se později dozvěděla, že mnoho lidí dává slovu kamarád větší váhu než přítel. Přítel je pro mě velmi silné slovo. Jen hrstce lidí důvěřuji natolik, abych je nazvat přítelem mohla. Mě osobně nedělá příliš velký problém se svěřovat, ale nejdřív ty lidi musím lépe poznat. Musí se z nich stát kamarád, pak už mi to není tak těžké. Bohužel, i tomu, koho považuji za přítele, neříkám vše. Pořád mi chybí někdo, kdo u mě bude ještě výš než přítel, ale za můj krátký život jsem ho ještě nenašla. Ani nevím, jak bych to místo nazvala. Bff? To je příliš dětinské. Aspoň mně to přijde jako póza, jelikož tyhle "Bff" jsou většinou jen pocity vycucané z prstu.
Ale to jsem trochu odbočila.
Chtěla jsem narazit na to, jak mnoho lidí své pocity buď skrývá, nebo je předstírá. Pokud k někomu cítíte jakoukoli náklonnost, proč ji před ostatními skrývat. To je menší chyba téhle společnosti. Lidem víc záleží na tom, co si ostatní o nich myslí, než na tom, co opravdu chtějí. Proč skrývat přátelství např. s chudší osobou? Protože by si lidé o vás pomysleli, co já vím, jakoukoli špatnou věc. Myslím si, že skrývání tohohle typu je zbytečné. Do jisté míry bychom si názory ostatních osob, které stejně nikdy nepřekročí stupeň vyšší než známý, neměli brát příliš k srdci a vykašlat se na ně. Co pro vás pomlouvační lidé udělali? Nakonec vám v nouzi zůstane ten, kterého jste nikdy nebrali na velkou váhu.
Předstírání je ještě horší. Typy lidí, které si hrají na "Bff" a za zády vás pomluví, nikdy nebudou mít pravý přátele. Do přátelství bychom měli vstupovat s ochotou, ale i jistým respektem. A nikdy bychom neměli zapomenout, že se máme chovat k druhým tak, jak bychom si přáli my, aby se ostatní chovali k nám. Předstírání nezná žádnou takovou hranici uctění, ty do falešného přátelství vstupují jen špičkou nohy.
Samozřejmě ani já nejsem natolik svatá, abych tady mohla poučovat. Spolu s ostatními tvořím bublinu plnou faleše. To, co jsem tady napsala, je jen idea, které bych se chtěla držet. Ale ani já nedokážu s city vyjít napovrch a někdy je v sobě dusím tak dlouho, dokud nevyprchají. Je to trochu sporné s faktem, který jsem napsala na začátku článku, že svěřování mi nedělá problém. Pro mě je velmi odlišné dát někomu najevo svou náklonnost a svěřovat se s vnitřními názory. Většinou si "vyliji srdíčko" s nejmenším množstvím jmen se snahou to co nejvíce zobecnit. Ale abych jmenovala, na to v sobě odvahu najít nedokážu.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Mary-Dionne Mary-Dionne | Web | 2. may 2016 at 18:29 | React

Pro mě je přítel právě ten, komu můžu věřit na sto procent, že mě za zády nepomluví... Jinak hezký článek :)

2 Kristýna Nápravníková Kristýna Nápravníková | 2. may 2016 at 20:23 | React

[1]: plně souhlasím, ale občas je těžké najít někoho takového. děkuji

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement